byla jsem na tom stejně

Papanopo,
já na tom byla před asi necelými šesti lety stejně.
Žila jsem s druhem, synovi táhlo na druhý rok a já se necítila úplně šťastná. Nebylo to tím, že bych byla zavřená doma, chodila jsem do práce, ale domácí prostředí kde jsem bydlela, nebylo zrovna ideální a mě s druhem to od sebe odhánělo.
V té době se mi sám od sebe začal ozývat. Moje první velikánská láska. Chodili jsem spolu skoro tři roky a strašně se milovali. Pak jsem ho opustila, protože mi lhal ohledně kouření (což dnes vnímám dost malicherně) a on mě nenáviděl. Po pár letech to otupělo a zkusili jsme to znovu. On ale pořád cítil zradu, že já jsem mu strašně ublížila, vinu v sobě nikdy neviděl a tak jsme se zase rozešli. Občas jsme se podkali, nebo domluvili na pokec a vždy to jiskřilo.
Pak jsem se seznámila se svým přítelem a na první lásku ne že si roky nevzpomněla, ale rpostě jsem byla šťastná, narodil se mi krásný syn a přítel byl milý a chápavý.
Jenže ve chvíli, kdy jsme zrovna prodělávali asi po 4 letech menší krizi, se začal ozývat můj ex a psát mi, jak mu chybím, že mě pořád miluje, že si to uvědomil, že dělal chybu.. a protože manžel tyhle milostné drobnossti mi už dávno neprojevovala vzbudilo to vě mně staré city a hroznou touhu. Začali jsme se vídat.. a hrozně to vřelo a došlo na líbání, no hrůza. Měla jsem strašné nutkání se jen dotknout. Jen ho držet za ruku. Nemohla jsem si pomoct.. a to, že přes tři roky chození mezi námi nedošlo k sexu to ještě umocňovalo.. to tauha, jaké by to asi bylo.
Už jsem byla ve fázi, kdy jsem chtěla od přítele odejít (já chtěla druhé dítě, on už nechtěl a já se cítila tak strašně sama), málem jsem se tehdá vyspala se svým ex, který to ale přerušil v pravou chvíli a já mu dodnes jsem za to moc vděčná.
A přesně jsem si říkala.. já realista, jak mě se může tohle dít.
Přítel tenkrát zabojoval a ukázal, že o mě i o syna velice stojí a já se rozhodla mu dát druhou šanci kvůli synovi, který ho zbožňoval.
Dnes čekám naše společné třetí dítko, máme vlastní byt a máme se moc rádi. Neříkám, že to je vždy ideální, ale když dojde na lámání chleba, vždy se vzájemně podržíme a můžeme se na sebe spolehnout.
A ta touha po ex, tam ještě pár let byla. pak se mi ale narodila holčička, o kterou jsme se dlouho snažili a zdravotní problémy odvedly mé myšlenky úplně někam jinam.
Teď když ex vidím, jen se usměju a zamávám, ale v sobě mám už jasno. Neměnila bych.

A jen si uvědom jednu věc, ta fáze namlouvání, to se prostě otupí.. a nebude to jiný, jak někdo psal, ten idol taky třeba doma nepomáhá, taky by tě třeba nepohladil.. a po čase byste si nerozumněli. Nezahazuj co máš, zkus si to pro sebe rozdělit a rozhodnout, co je pro tebe důležitější. Protože počáteční poblouznění, může sakra po probuzení bolet.