První kultura po narození dětí

Ahojky, navazuji na svoje téma Nechce se mi za kulturou, kdy jsem váhala, jestli nechat děti doma s babi a vyrazit do divadla Járy Cimrmana, měli jsme volňásky na Záskok. Tak to máme za sebou a fakt to nakonec bylo fajn. Mamku jsem poprosila, aby dorazila na pátou, a přišla už v půl páté. Odpoledne jsem si uvařila večeři. Manžel dorazil v půl šesté, což jsem vůbec nečekala, to potěšilo, akorát měl pocit, že má strašně moc času, tak jsem ho musela trochu popohánět, potřeboval se vykoupat, přišel z práce jak popelář. Kluky jsem od rána připravovala, že tu večer nebudeme, že budou s babičkou, starší teda chvilku povídal, že půjde s námi, ale to jsme mu pak rozmluvili. Najedli jsme se, mamka mi nakrmila mladšího. Přebalila jsem kluky, do pyžam je pak převlíkala mamka. Když jsme odcházeli, tak menší krčil obličejík, jakože bude plakat, ale ani jsme ho neslyšeli, mamka ho nějak spacifikovala. Nakonec jsme teda popojeli autem k VŠE, manžel jinak nedal a došli jsme to pěšky, byli jsme tam už v 18:45. Manžel si nechal mobil na vibraci, kdyby něco. O přestávce jsem domů volala, mamka říkala, že malej bez problémů usnul a větší už je taky v pyžamu. Pustili jsme mu Králíky z klobouku než jsme šli, tak koukal. Vrátili jsme se v půl desátý, větší prý usnul v 9, sám si odešel do postele. Takže bomba. Bylo strašně fajn se vrátit do bytu, kde všichni spali. Jediný slabý moment z celého večera: vzala jsem si jednou za uherský rok dlouhé šaty. Měla jsem dojem, že mi to sluší, že to schovalo i těch mejch 10kg navrch. Manžel si toho všiml až v půli divadla a povídá mi: co to máš na sobě za zástěru! No, tak to mi bylo líto, ale jinak fajn, fakt. Díky vám všem, kdo jste reagovaly, že jste mně podpořily, jsem ráda, že jsme šli. J.