Tak dobří nejsme - Emma leze nahoru - kamkoli, už jsem ji našla vedle televize, říká ham, boty, ťap, Áňa, kytí, pipí, čičí, tata, deda - máma neříká
. Ví, že když poleze ne stůl, strčím jí do ohrádky - tak si dá do ohrady hračky, pití, knížku (asi aby tolik netrpěla) a na ten stůl stejně vyleze. Ondřej jí poslouchá a rozumí, co po něm chce, nechá jí "šéfovat" říká akorát ham - nic jiného ode mne nepotřebuje, je moc hodnej, pořád se směje, takový sluníčko. Tvary skládají, nejraději štosujou kyblíky, knížky jedí, u básniček se musí blbnout.
Z toho opičího umí paci, vařila myš, papa, jak jsou velký, pusinku (Ondřej pořádnýho francouzáka, Emma si okamžitě utře pusu), berany.
Nočníky ještě nemají
, ale fakt se chystám, venku je pouštím jen na hřišti a u našich na zahradě, ale chodí hezky, tak asi pořídím vodítka a uvidím.
Starší to vše uměla dřív, měla jsem na ní víc času a nebyla jsem tak unavená, ale oni to jistě doženou.