debilní pověry

Štěpánko,

já už se, co se debilních pověr o masturbaci týče, nedivím ničemu. A to to ta prostá žena snad nikdy nedělala nebo co? Oni holt chlapci mají smůlu, že můžou masturbaci složitěji zakamuflovat.

Ve dvou diskusích jsem tu psala o příběhu osmileté italské dívenky, která spáchala sebevraždu skokem z rozhledny poté, co se při zpovědi opakovaně přiznala, že masturbuje, a farář na ni řval, že přijde do pekla. Velmi se mě dotkly reakce věřících. "To je hrozná tragédie, ale nebyla bych tak tvrdá, vždyť kněz musel vědět, že řvát na dítě je špatné, a nemohl vědět, že si to to dítě tak vezme." V jiné diskusi něco ve stylu: "Kněz měl lépe argumentovat, nevyhrožovat té dívce a rozumně jí vysvětlit, proč to nemá dělat. Ty si myslíš, že masturbovat je správné?... Já se o tom s tebou nebudu bavit." Z této odpovědi jsem byla tak znechucená, že dotyčné diskutující od té doby cíleně vyhýbám.

Neskutečně mě ničí i náboženské články na to téma, je mi velkou útěchou, že většina věřících se k nim staví odmítavě. Já osobně tyto články a názory považuji za diskreditaci víry a rozumných věřících. Z mého pohledu je to naprosto nesmyslně překroucená chytrá myšlenka, že v sexu dvou milujícíh se lidích jde o víc než o uspokojení fyzických potřeb. Jenomže ono to bez toho fyzického uspokojení jaksi v životě nejde...

Kdysi jsem četla příběh babičky, která měla v péči dvanáctiletou vnučku (matka utekla od rodiny a střídala partnery). Když ji přistihla při masturbaci, tak udělala takový virvál, že se dívenka ztratila, druhý den ji začala hledat policie, našli ji v lese, sice živou, ale na pokraji psychického zhroucení a uplakanou, "že je ošklivá a hambatá a nemůže s tím nic dělat". Pak se ta holčička musela jít léčit na psychiatrii. Babička se hájila, že "se bála, aby vnučka nebyla po té své hrozné mámě."

V knize Anatomie of P.Rotha jsem narazila na příběh ženy, která byla jako batolátko také krutě potrestána a v dospělosti nebyla schopná navázat vztah s žádným mužem.

Když se někdo snaží nenásilně odvést pozornost batolete, pohrávajícího si se svými genitáliemi - budiž. Ale člověk, který dítěti masturbaci zakazuje, vykládá mu kraviny a já nevím co, se podle mého názoru na dítěti dopouští stejného svinstva jako je sexuální zneužívání. Kecy o tom, jak to s dítětem myslí dobře, ať si každý nechá od cesty. A hlavně když takhle stupidně moralizuje člověk, který má partnera a může mít sex, kdykoli si vzpomene. Co mají všechny ty děti dělat? Potlačovat své přirozené potřeby 10, 15, 20 let, než uzavřou manželství? To by si do té doby zničily zdraví a nebyly by schopné po sexuální a reprodukční stránce vůbec fungovat a vymřeli bychom.

Je to sakra nejvýše intimní záležitost každého člověka. Masturbace, která není provozována na úkor partnera, neprovozuje se v nezřízené míře a provozuje se v soukromí, a tudíž nikoho neobtěžuje, je NORMÁLNÍ, ZDRAVÁ A PŘIROZENÁ VĚC. A i když jsem jinak tolerantní a přístupná jiným názorům, tak tohle je jedna z mála situací, kdy odlišný názor NESNESU. Ten, kdo to dítěti zakazuje, je buď pokrytec, který to dělá sám (popř. má dostatek párového sexu), nebo člověk s vážným zdravotním problémem, který s tímto snaží si ten svůj problém vykompenzovat ve stylu "já nemůžu, pomstím se na někom, kdo se nemůže bránit". A hlavně - může dítě poškodit na celý život. (Hlavně malé dítě, puberťák už si to většinou přebere o něco lépe.)

Jen je absurdní, že člověk, který sexuálně zneužívá děti, se stane objektem všeobecné nenávisti, zatímco člověka, který děti mrzačí puritánskou výchovou, kdekdo omlouvá, že to myslel dobře. Přitom obětí prudérní výchovy je mnohem víc než obětí sexuálního zneužívání.

Nedávno jsem objevila odkaz na jednu otřesnou internetovou stránku (naštěstí se jednalo o fikci), kde v jednom článku matka popisovala, jak brutálním a ponižujícím způsobem odnaučila masturbovat svou šestiletou dcerku. Totálně mě to tehdy sebralo a podnikla jsem jisté kroky k tomu, aby byl tento článek z internetu stažen. Bohužel bez výsledku, i když jsem zjevně nebyla jediná, kdo to "hnal výš".