Rebeco - diskuzi jsem jen prolítla, tak se třeba budu opakovat.
Ale chápu Tvoje stavy - do puntíku jim rozumím.
Mám osobní zkušenosti s "kamarádkama" i "milenkou".
U jedný kamarádky se mi úspěšně podařilo, že muž záhy prohlédl její "roztomilost" - taky ten typ nezralé, veselé puberťačky.
S druhou to bylo horší - byla to moje nejlepší kamarádka, narodilo se nám první dítě, já musela trávit víc času doma a ona trávila víc času s mým mužem.
Byla jsem naivní blbka a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to není až tak "normální", že by možná kamarádka měla spíš podržet mě, která jsem najednou měla kupu starostí s miminkem a psychicky na tom nebyla nejlépe, než manžela.
Naštěstí měla dotyčná současně deprese z toho, že je sama a dítě nemá, takže sbalila na inzerát prvního idiota a vdala se.
S milenkou to byl pád do propasti, deprese, šílený období, četla jsem SMS, maily...
Takže si umím představit, jak děsně člověka partnerské problémy ničí.
Holky mají pravdu, když píší, že bys měla myslet na sebe, najít si něco, co Tě baví atd. Není to jednoduché, ale je to na místě.
Myslíš, že je nějaká šance, že tvůj muž jednoho dne prohlédne a uvidí, že dotyčná je naprosto nezralá osoba s hysterickými sklony, která jako pijavice vysává své okolí, dožaduje se obdivu, ztrapňuje sebe sama a svým způsobem i svého manžela??