Re: Třetí dítě?

If,
tři děti jsou celkem standard, v okolí znám dost lidí se třemi dětmi, i přímo v rodině máme "trojdětné modely", tam mi to ještě nepřijde nijak extra problematické. Od tří výš už si to osobně neumím představit, pokud by tam opravdu nebylo to zázemí pro případ nouze.
Ale jak jsem psala, je to hodně o prioritách. Ostatně jako všechno.
Neměla jsem sourozence skoro do devíti let, nikdy mi nechyběl, sociálně slabá rodina jsme nebyli, nepamatuju si, že bych v dětství trpěla tím, že něco nemám nebo mít nemůžu, protože na to nejsou peníze. Je ale fakt, že jsme jako rodina byli orientovaní trochu jinak než většina rodin v mém okolí. Neměli jsme chalupu ani "zahrádku" v nějaké zahrádkářské kolonii, kde trávila víkendy většina mých spolužáků, nesyslily se peníze na knížce, byli jsme hodně zaměření na cestování, poznávání a užívání si. Jezdili jsme po hradech a zámcích a různých "pamětihodnostech" v republice, hodně jsme investovali do knih a různých zájmových časopisů. A tenhle model jsem přejala, protože mi vyhovoval a chci, aby to měl můj syn stejně.
Jemu sourozenec nechybí, s tátou jezdí pravidelně k jeho přítelkyni, která má dvě děti, na vesnici si hraje i s jinými dětmi, ale sám mi nedávno řekl, že mu to občas i vadí, protože nemá dost "svého klidu" na "svoje věci". Zřejmě je v tomhle stejný jako já. Pro něj by sourozenec fakt nebyl, není na to typ.
Někdo zkrátka preferuje model, kdy jsou děti "parta" a mají jeden druhého, pro mne je důležitější podporovat individualitu syna a umožnit mu, aby se realizoval v tom, co ho baví a v čem je dobrý. Jemu by sourozenec nepřinesl nic a mně zcela na rovinu taky nic.