Re: anglické školy povšechně

Federiko a Lído,

já se domnívám, a možná se mýlím, že je to přesně naopak. 12tileté dítě se tomu bude umět ubránit více než tříleté. Už tříleté děti mají přehled co se nosí a jaká barva aktovky je v módě. /a v tomto směru jsou rodiče opravdu velkým vzorem/. Kamarádka mojí ženy má čtyřletou holčičku - krásnou, chytrou -a vždy jak ze žurnálu /stejně jako maminka/. Jednou u nás byla na návštěvě a manželka kamarádce pochválila Sandřiny šatičky. Maminka Sandry nám potěšeně vysvětlovala, že si je Sandra vybrala sama, jelikož moc dobře ví, která barva se zrovna nosí a má výborný vkus a chce vždy to nejlepší. Zkuste uhádnout, do jaké školky Sára chodí. To je to konzumní a prestižní chování, o kterém mluvím. Takto malé děti se spolu srovnávají a chtějí vypadat stejně. Žijí v magickém světě a na tomto stupni vývoje, je dle mého názoru obzvláště ohroženo, jelikož je pro něj realita vzdálná. Takto malé dítě nemá pojem o ceně, ale o věcech už ano. Takže se řídí příkladem a vkusem vrstevníků a příkladem rodičů. Ve společnosti, kde je většina dětí bohatých, je tlak na méně bohaté mnohem větší. Jak píše Lída, ono i ve státních školkách jsou děti bohatých rodičů - kteří jsou zaměřeny na konzum a radši si koupí drahé auto, než drahou školku. Jenže v klasické třídě MŠ jich bude menšina - tedy podobný poměr, jako v realitě. Tam se bohatému dítku bude těžko vyskakovat. A je to také o těch krizích. V tom s Lídou nesouhlasím, i když se zřejmě ve většině názorech shodneme. Krizi by měly zažívat děti už od mala. Už třeba tak, že když chtějí v půl roce, aby jste je pochovala, jej nevezmete hned ale až za dvě minuty, když ve dvou letech bude chtít na nákupu koupit bonbóny a vy mu je nekoupíte a nebo, když bude chtít ve školce mobil, protože ho má její kamarádka a vy jí nevyhovíte. Už to jsou pro děti krize, s kterými se musí vyrovnávat. A je jasné, že malým dětem je potřeba pomoci krizi zvládnout. Ale ne se ji vyhýbat. A v blahobytu je mnohem těžší, říci dítěti ne. A riziko, že se dítě nenaučí snášet zklamání je mnohem větší. Toto riziko se snižuje počtem dětí v rodině.
Tímto nechci nikoho kritizovat či se někoho dotknout. My sami s manželkou tento problém často řešíme. O konzumu často přemýšlíme, tlak společnosti je však obrovský a někdy se nám nedaří ho zvládnout. Chystáme se přestěhovat za Prahu a doufáme, že ten tlak trochu poleví. Ale je to opravdu velmi těžké.
Chudší lidé to mají v tomto směru mnohem snazší - oni na to nemají, tak to prostě nekoupí. Někdy - opravdu jen někdy - bych si to s nimi rád vyměnil.

Pro Ĺídu bych se rád ještě vrátil k těm WŠ. Neznám statistiky, takže nevím, jak to skutečně s těmi přijímačkami po ZŠ je, ale již jsem se často setkal s názorem, že děti z tohoto typu škol s tím mají problémy. Má kamarádka dceru na gymnázium dostala - což ovšem statisticky nic nedokazuje. Já bych tomu i celkem věřil. Jde však o to, kde je chyba. Jestli v těch WŠ nebo v systému školství. Ty děti toho opravdu mohou znát méně, bereme li to na množství dílčích informací. Na druhou stranu, díky souvislostem, na které je kladen důraz a díky tomu, že jim zůstala radost a vůle k dalšímu vzdělávání, mají mnohem větší předpoklady ve světě uspět. Pokud vím, tak již existuje WSŠ a vůbec bych se nedivil, kdyby se právě ve věku, kdy dítě SŠ končí, podíl přijatých na VŠ podstatně změnil. To je jen taková má úvaha. Naše děti WŠkolu nenavštěvují.

A ještě si neodpustím malou vsuvku k tomu, že chcete dát svému dítku vzdělání, aby se samo uživilo. My dnešní dospělí máme sklon vše posuzovat podle vlastních měřítek. Hodnotíme děti v kategoriích vlastního očekávání. Skutečně tak činíme pro jejich dobro? Vím, že je těžké na to odpovědět. Já si tuto otázku kladu často a odpovědí si nejsem nikdi jist.

Omlouvám se, ale musí do práce. Přeji všem pohodový den. Jan