Re: naše nová psice

Tý brďo, Míša je ale velikej! Takový to byli malý prťata, panejo...
Ad bříško - máš podle mne akorát (na té fotce v šatech to teda skoro neni poznat, to je starší fotka?). Já u Toma pozorovala rostoucí břicho už kolem třetího měsíce, teď taky tak nějak. Při Honzíkovi jsem až koncem srpna začala rozepínat 1 knoflík u kalhot, když jsem v práci seděla. Já jsem teda s porodem (aspoň zatím) v klidu, jestli to bude jako u kluků, tak to bude OK. Asi nejsem ten typ, kterej by to až tak prožíval, ale pravda je, že mě to pooboukrát vcelku bavilo a ráda na to vzpomínám (i když to byl úplně normální obyčejnej porod v porodnici) - jsem asi masochista
Teda to máš ale pamatováka, že už jsem tuhle žlutou kytku měla, to zírám. Vyměnila jsem jí dneska, když jsem si do nicku připisovala ty dvě čárky, když už teda jsem dostatečnou dobu těhotná
Když budete ještě rochat v bytě, tak to se ti nedivím, že se začínáš plašit, byla bych na tom stejně. Na těch fotkách s hafanem jsou vidět kousky našeho novýho nábytku, ještě pár kusů potřebuju namatlat tím sajrajtem (olej s voskem, je to neošetřený dřevo), ale vůůůbec se mi do toho nechce, páč to děsně smrdí (ale je to neškodný). Ještě nás (snad ještě letos) čeká nová podlaha místo těch pitomejch koberců. Představuju si spíš tmavší odstín podlahy, když nábytek je bukový, tak aby to pěkně kontrastovalo. A taky novej gauč co nejdřív, ale tím asi pro letošek končíme. O sušičce sním taky, ale to až budeme mít zrekonstruovaný i horní patro, takhle zatím je málo místa. Protože ty sušáky mě taky neuvěřitelně štvou, nehledě na žehlení.
Ještě k tomu pohlaví, u Honzíka jsem byla naprosto přesvědčená o klukovi a trefa. S Tomíkem to bylo smíšený, doufala jsem v holčičku, ale tušila jsem opak, jen jsem si to nechtěla připouštět a vzdát se naděje Teď nemám páru, aspoň zatím. Vzhledem k tomu, že mi je od začátku jinak než u kluků, tak sama sebe a svý tělo přesvědčuju o holce. Zvracela jsem (teď už naštěstí ne), někdy jsem totálně vyčerpaná z ničeho, pleť mám jak puberťačka, no žádná sláva (nebo prostě je to tím, že jsem starší a dvakrát použitá Ale je to ve hvězdách, zklamaná určitě nebudu ani s chlapečkem (jen se asi s Honzou nedobereme k žádnýmu klučičímu jménu, auau).

Honzík a úkoly, no to je kapitola sama pro sebe. Měli jsme to tak, že jelikož se mnou nechtěl chodit odpoledne do školky pro Tomáška (strašná dálka těch 10 minut cesty, že jo), udělali jsme domluvu. Že než se s Tomem vrátím, vyklidí si batoh od sváči, připraví si věci na zítra, převleče se a složí si oblečení ze školy (+ přidá si tričko a prádlo ze skříně čisté). A až to bude mít, začne úkoly, ale to jsme se většinou už vraceli a Honzík strašně nenápadně zdrhal od počítače, jako že neee, já nic nehrál Jenže poslední dobou mi na dotaz ohledně úkolů pořád říkal, že žádný nemá. To mi bylo divný a učitelka mi řekla, že pracuje rychle, je napřed a úkoly si dělá ještě v hodinách. Tak jsem to přestala řešit Občas si pak nějaký nechal na doma, asi aby mi udělal radost Jen mám obavy, jak to bude, až bude muset opravdu zapracovat, až mu to nepůjde jen tak samo. Má spíš sklony k lemplovitosti.
A rotvík není nebezpečný plemeno. Je to obyčejná pracovní rasa, žádná přešlechtěná mrcha jako pitbulové apod. Kamarád má čtyřletýho anglickýho staforda, ten je prostě kouzelnej. Ale když toho psa neznáš, nešla bys k němu ani za zlatý prase. Takoví kokršpanělé nebo jezevčíci jsou možná mnohem horší (ono jim ani nic jinýho než tvrdý útok nezbývá, když se jim někde v noře postaví liška nebo jezevec), jen jsou podstatně menší, tak se jich lidi nebojí. Přečetla jsem toho o RTW hodně, než jsme si jí přivezli, protože jsem z toho taky nejdřív měla smíšený pocity. Ale přesvědčili mě i její rodiče, jak se chovali mile a táta štěkal jen, dokud jsme byli venku za plotem.