Re: Děti jako dříví v lese

jestli máš dojem, že se dítku málo věnuješ, měla bys jít na "praxi" do centra kde se sdružují sociálně slabí, nebo mít chvíli tu "čest" s jejich komunitou...... Tam je to "dříví v lese" naprosté. Nechci aby to vyznělo rasiticky, ale měla jsem možnost to vidět. Tvrdí jak svoje děti děěěěsně milují, takže jim fakt někdy koupí jakoukoliv kravinu, hadry či jídlo nehledě na věk či vhodnost, no ale jinak děti nesmí dospělé prudit, jinak jsou fyzicky vykázané (někdy teče i krev z nosu) a musí si jet po svém, což ústí v činnosti někdy normální, ale spíše ty nekalé....... (když ty kalé nemůžou valně vidět u dospělých). Tomu říkám nevěnování se dítěti. Že ho nikdy nepohoupeš na houpačce (pohoupe se až se tam samo vydrápe po té co x-krát spadne), že mu nikdo nepřečte knížku, že si s ním nikdo nekreslí, nevypráví, neptá se ho na názor a tak.

Jinak batole a čtvrt, nevím už přesně, synovi jsou dva a šíleně to s ním letí ale u dcery si pamatuju věk po jednom roce jako "sebedestruktivní" páč se naučila sama chodit ovšem stabilita byla ještě vratká a odhad prakticky nula, připadala jsem si jako věčný zvedač a odnašeč (zásadně nechtěla chodit tím směrem co já). V té době jsme byli s manželovýma známýma na jedné chatě na horách, oni že budou dělat tůry, ať jdem s nima, nemohli pochopit že naše dítě je ve věku kdy mu stačí plácek u chaty a má co dělat celej den, ovšem v krosně už se jí hrubě nelíbilo, natož aby tam vydržela sedět při celodenní šňůře. Byla jsem těmi ostatními svobodnými a bezdětnými lidmi vnímána jako totální lemra, matka nejlenivější která nechce svýmu drobečkovi dopřát kapku panoramat a horských výstupů........ můj pohled nepochopili, já jsem jen doufala že za pár let se mi aspoň v duchu omluví