Re: Státní sexuální výchova ve školách od září 2010 - Nenechme jim ubližovat!

Jinak, můj názor:

Váhám s podpisem této petice. Všiml jsem si že ji podepsal už "šéf"pastor sboru naší církve (máme v Praze dvojvrstevnatou strukturu, proto ten "šéf" - vedoucí pastor něco jako biskup), ale i pár kamarádů z církve.

Jen mi z toho moc kouká pan Semín, kterého krapet považuju za extrémního tracionalistu. (Pokud ne, mea culpa, omlouvám se).

Myslím, že někdy na MŠ až počátek ZŠ jsou děi zralé na to dozvědět se OD RODIČŮ jak to funguje, aby se rodily děti, že je nenosí čápi (a pod.) To jsme udělali, nad jednou pěknou knížkou, děti to pochopili, ale už tehdy se dost styděli.

Nejsme nějací puritáni, takže doma nás děti dost často vidí nahaté, v poslední době méně, v pubertě jim to občas vadí. Je to trochu dáno i tím, že jsme dlouhou dobu žili v malém 1+1, víceméně v jedné místnosti, dveře se moc nenosily. Takže chápou například MS, atd.

K vánocům jsme jim koupili další knížku, světskou, pro jejich věk, děti jí demonstrativně "štítivě" nosily po bytě se smíchem. Tak funguje zdravý stud. Naše děti jsou v této fázi puberty vnitřně přesvědčeni, že základem vztahu je zdravé kamarádství (i s děvčaty), nebo platonické snění. Cokoliv navíc je "nečisté". Nemají rádi, pokud se příliš objímáme (trochu žárlí). Snažím se nevýhýbat lehkým dotekům s manželkou přes den (poplácání po zadečku apod.), považuji to i za zdravou edukaci, ale jsem s tím tak tak na hraně pubertálního chápání.

Proto si myslím, že je nebezpečné prolamovat zbytečně jejich stud. A to vím, že vědí ze školy a pod. hodně, ale prostě není to něco, co by chtěli ze své duše otvírat.

Co se týče obrany před úleťáky, tak si občas se smíchem procházíme jejich přátele na FB, vždycky si dělají legraci, že to není "pedofil", ale kamarád ze sousední třídy... A dělají to rádi, protože jim pomohu přitom s nastavení, popovídáme si o kamarádech apod.

Proto se všechno se mi nelíbí, že by se s tím měli otevírat před spolužáky. Některé nápady té brožury se mi líbili, dokonce jsme podle ní někde na výletě diskutovali (správné názvy částí těla...). Ale v rodině... Ale podle mne je to zpracováno málo citlivě, více věcí by se mělo probírat především NEKOEDUKOVANĚ, rozděleně na kluky a holky.

Jsem přesvědčen, že rozumný a citlivý kantor nebude mít problém to zvládnout ani podle těchto brožur, ale oobnost dr. Uzla je dostatečně odpuzující v týmu. Co se týče genderových otázek, myslím, že už moje děti se jim dnes dokážou zdravě vysmát (mamka kutá v dole uran, tatínka pokakal Pepíček). Co se týče přístupu k homosexuálnímu chování a otázek etiky sexu (přípustnost a nepřípustnost technik, zobrazení atd.) je zde třeba výrazné tolerance pro všechny názory, prostě proto, že společnost je rozrůzněná. Nikoli výuku jedné svaté (spíš nesvaté) pravdy....

Náš názorový background je dán takovou racionálně-biblickou teologií kolem sexu. Věříme, že jsme Boží stvoření a Boží děti, věříme že sex má účel: Biblicky se legální sex popisuje slovesem "POZNAT" a "být jedno tělo". Není to ani primárně zábava, ani pouze nástroj na plození dětí. Je to jeden z nejhlubších způsobů jak se mohou manželé "poznat".

Tohle poznání má ale jako v každém správném příběhu vstupní bránu, podmínku: Tou podmínkou není manželství, jak by si někdo mohl myslet, ale OBĚŤ. OBĚŤ sebe sama, tomu druhému (a některé prvky nejsou poznatelné bez oběti sebe sama Bohu, ale to je jiný příběh). Úplná oběť: Patřím jen tobě, navždy a zcela. Tak jsem se rozhodl. Je to taky jako správná oběť smrt: Smrt svým nárokům, svým zájmům, někdy kariéře (chudáci manželky), své nenažrané duši.

A kde je tam to manželství? Manželství je SMLOUVA, je to vyjádřením, že jsem skončil s hledáním a rozhodl jsem se, navěky a navždy. (Jak často na tohle zapomínám...) A když jsem prošel touto bránou, tak mohu začít POZNÁVAT. Už NEHLEDÁM, už POZNÁVÁM.

Co se týče poměru mezi poznáním, zábavou a plody, je to jako s květem. Květ je krásný, nikoli aby byl plod (aby ho našly včely), ale proto, že by ho mohl jednou syn Adamův a dcera Evina zahlédnout a potěšit se s ním. Květ je krásný, aby byl krásný. A plody jsou nádherný přídavek. Takže sex není pro děti, ale pro poznání a s tím svázané potěšení. Ale jako květ je křehký, tak budu-li si s ním hrát neadekvátně, rozbiju ho.

Prakticky: Stali jsme se křesťany po hledání od 16 do 18 let, v době našeho chození. Rozhodli jsme se na sebe počkat, dvakrát jsme se v době chození rozešli, jednou na půl roku. Prošli jsme si cestu, na níž bylo více církví. (Občas každý jinde.) Bůh nás sobě vrátil. Ve 22 letech jsme se vzali. Po skončení VŠ se nám narodil syn, o dva a půl roku dcera. V té době jsme se nechtěli dětem bránit "absolutně", počítali jsme plodné a neplodné dni a byli připraveni překopat plány, pokud by se dítě narodilo během mého studia (manželka už pracovala).

Co se týče přístupu k potratům, jsme zajedno s pro-life. Lidský život je tu od početí, život má vysokou hodnotu a mimo extrémních situací (kdy se prostě musí dělat volba život za život) není oprávnění jej zahubit. Před narozením druhého dítěte jsme byli postaveni před zkoušku, lékaři žádali amniocentézu, kvůli výsledkům screeningu, ale při zvážení možností (po poradě s přítelem gynekologem), co tehdy bylo možné zjistit z amniocentézy (v podstatě to vedlo výhradně na potratové návrhy, nikoli léčení), jsme usoudili, že informace o 0,5% možnosti vad nám nestojí za 3% riziko potratu, jako důsledku vyšetření.

Co se týče antikoncepce, používáme ji, protože věříme, že máme úkol rozumně plánovat náš život. Ale odmítáme ovšem varianty, kde je zastoupen abortivní účinek a oslabován bariérový (většina hormonální a tělíska). Navíc internistka i gynekoložka vzhledem ke zdravotním parametrům ženy hormonální metody důrazně nedoporučili (tlak, křečové žíly, ...). Tvrdší metody než jen metodu dnů používáme proto, že se prostě musíme bránit, neboť podle názoru lékařů by manželka třetí těhotenství nemusela přežít (měla výrazné interní problémy, oba porody CS), po prvním z nich bojovala cca 7 dní o život, navíc se rozvinula i infekční komplikace. A zřejmě se na tom podepisuje i stress doby, kdy zaměstnání obou spolu s vlivy škol a dětí vytváří neskutečné množství nepravidelností hodně omezuje čas na sebe. A musím říci, že co se týče etiky sexu, jsem přesvědčen, že do sexu patří rozhodně celé tělo ~. Jsme divoši, z pohledu kytek pěkný sukulenti...