Re: Strach a umělé oplodnění

Asi Ti rozumím, ale u mě teda byla ta touha po miminku tak silná, že jsem to všechno brala spíš jako dojíždění na úřad a vydrželo mi to až do plánovaného císaře, kdy mé okolí nechápalo, jak můžu být tak ledově klidná...

Když se otočím ten rok, resp. rok a 10 měsíců, zpět, vůbec nechápu, kde jsem na to, já, srab na doktory, vzala sílu a odvahu, nebo jak to nazvat.
ˇ
Úplně to mo mně sklouzávalo.
Zle hrůzou mi bylo za tu dobu jen 1x - okolo amniocentézy...

Jo a je mi blbě hrůzou, že mě to všechno (doufám) čeká ještě jednou