..já vám holky povim, že to už víc poslechne mne, než tátu...
zkoušel to taky, samozřejmně, nosit, i plácat, nemá to efekt, jen já jsem z toho ještě víc na prášky, páč já se s ním občas "domluvím", táta ten ne. Ten jednoho dne prohlásil, že jsem si ho zkazila a že se mi míchat do výchovy moc nebude, abych ho jednou neobvinila, že za to jaký je může on
(tak jako to udělala jeho předchozí žena), tož tak asi. On si prostě představuje, že já ho mám "vychovávat", ale remcá pak, že to je moje vina, že neumí to a to a to...ale jinak ho miluju
nakonec to zakončíme tím, že se tomu zasmějeme, nemá cenu se kvůli tomu dohadovat, to už máme za sebou. Prostě si říkáme, že je to malej terorista a systematicky nás likviduje, ale na druhou stranu, že je tak bojovnej a průbojnej, že jednou bude jistě zdatný sportovec
teď jsem kupříkladu došli z očkování, drželi jsme ho se sestrou a stejně rukou Mudře ucuknul, takže dobrou polovinu vystříkla mimo a musela mu dát ještě jednu dávku do druhý ruky...prej to ještě nezažila, takovou sílu u malýho dítěte