Re: Taky vám tak všechno leze na nervy?

nemám... já je mám od malinka, co si pamatuju... Po odstěhování od našich jsem se trochu zklidnila, dala dohromady.. zklidnil s emi ekzem, docela mě přešla fobie z otevřených oken, taky z pavouků a hmyzu obecně, strach ze tmy se utlumil natoli, že jsem byla schopná spát při zhasnutém světle, aniž bych celou noc prokoukala kolem a zkoumala každý stín... po smrti sestry to bylo dobré ještě rok, dokud jsem se snažila držet ostatních, zařizovala právníky pro bráchu a pod... Jakmile jsem mohla trochu povolit jsem se složila.. Prvně po fyzické stránce a pak se vrátili ty sny ještě s větší vervou.. od té doby prostě ze spaní křičím a házím sebou, prosím o pomoc, musí mě někdo vzbudit, já toho schopná nejsem, ačkoli plně vnímám, že mluvím nahlas... Po čase se k tomu zase vrátil stav, kdy jsem musela mít rozsvíceno a bála se usnout.. Jenže funguj tak s malými dvojčaty... V noci jsem nemohla spát, přes den jsem byla k ničemu, nakonec mě tam dokopal manžel v době kdy už jsem nevěděla z které do které... Bylinkové čaje nepomáhaly, volně prodejné prášky taky ne tak jsem všechno popsala praktikovi a ten mi hned psal žádanku.. Od té doby beru prášky... Je to od loňského léta... V těhu jsem je zkusila vysadit, ale zase se to zhoršilo tak jsem teď po porodu dostal ten Zoloft a čekám až zabere...