Re: Také si připadáte na vše tak samy?

Jojo, připadám. Dneska ještě víc než jindy, protože mi moje vlastní maminka včera napsala, že jedou k bratrovi, protože jsou nemocní (švagrovou bolí v krku, děti mají trochu teplotu), aby jim trochu pomohli. Vždycky, když jsme měli chřipku my (já a děti), tak nešli ani mezi dveře. V létě jsem sotva při střevní chřipce lezla, malý jim měl taky, já pořád na záchodě, neměl mi ani kdo koupit léky. Za ten týden (byla jsem doma úplně sama) mi ani ten nákup neudělali. Já bych to ani nechtěla, nechci, aby k nám jezdili, když máme chřipku, nechci, aby to chytli. Ale nikdy je to ani nenapadlo. Ale k bratrovi najednou jedou. Bylo mi to neskutečně líto. Už to bylo i dřív, ale nikdy jsem nic neřekla. Včera ano. Ach jo. Manžel je pořád v práci, má novou, ale i ve staré byl pořád. Nicméně teď si říkám, že prostě musí . Na to jsem si už zvykla. Já vím co dělám špatně. Nefňukám. Ovšem jak se říká "co tě nezabije, to tě posílí" .