Re: Příběh o Bohu pro dítě

Fisperando, u mě to teda nebylo až takhle nápadný, ale měla jsem dobu, že jsme prostě taky vnitřně musela. Bez legrace - u nás nejsme nikdo založení tak, že by chodil do kostela. Ani nevím jak to vysvětlit - to neměla s klasickým křesťanstvím co do činění. Ale víra (kterou sále mám) v něco vyššího, nějakou vyšší moc. Víra, že člověk musí být pokorný , protože ta vyšší moc může potrestat ty co si moc "vyskakují", co si moc věří. V rámci zachování rovnováhy v přírodě. Asi jako "boží mlýny melou pomalu ale jistě". Už se dlouho takhle klasicky nemodlím, ale ta pokora, snaha být v rámci možností slušný člověk, ta mi zůstala. Paradoxně jaksi nevěřím na církev...na vyšší moc jo. Tzn. nevím jestli křesťanská nauka je to pravé.