Re: Domácí škola - pátá třída

Žluťásku, to je těžký popsat, aby to nevyznělo jednostranně nezatíženě. Nechtělo se mi o tom psát, protože to bylo příliš čerstvý. Není to první škola, kde měl syn problémy. Z té první jsme odešli my, protože jsme mysleli, že to v nové bude lepší. Slibovali individuální přístup, program pro nadané děti, spolupráci s psychologem a kdesi cosi, vytáhli od nás nemalé školné, část ho ani neodchodil, přesto je nevratné. Věděli o synových problémech, měli posudek z minulé školy, při přijetí dělal psychologické testy. Po třech měsících co syn nastoupil, se změnilo vedení školy a část učitelského sboru a bohužel i směr celé školy. Začali se zbavovat nepohodlných a problémových dětí, syn byl ze třídy první, další mají podmínku. Neprovedl nic závažného, na porušení školního řádu a neschopnost adaptace na způsob výuky, se dá vždy něco najít, u něho stačí, když otevře pusu. Vedení nekomunikuje, jedná s rodiči jak s kusem hadru, ale to už bych se zase rozčílila, nestojí mi za to.

Syn je intelektově nad průměrem, na druhou stranu je možná mírně sociálně pozadu, má problémy se zvládáním emocí (to má i leckterý dospělák, jenže dětem se to nepromíjí). Někdy mi připadá jako třicetiletý chlap narvaný v desetiletém těle, tak se to v něm pere a někdy to vybublá. Nechápe, proč některé věci nemůže jen proto, že je mu deset, nesnáší, když se něco řeší o něm bez něj, nechce slepě poslouchat, když podle něj by to mělo být jinak, každou vytyčenou mez musí otestovat. To se musí zažít, je ho fakt těžké popsat, ale úplně nejtěžší je ho vychovávat. Problém je, že pro takový děti zřejmě u nás školy nejsou.