Re: Projevení autismu po očkování

Pawlo, pročítam často tuto diskusi, četla jsem i Tvůj článek na hlavní straně a je mi moc líto, co se stalo Tvému chlapečkovi, ale myslím si, že se nemá smysl obviňovat. Podle mého názoru, tam zřejmě autismus opravdu dřímal (resp. dispozice k němu ve větší či měnší míře jsou určitě vrozené) a podobně jako jiná psychická onemocnění stačil jen nějaký spouštěč, který ho spustil. Nemyslím si, že by to bylo přímo očkování jako takové( resp. přímo ta vakcína), ale spíše psychická nepohoda, stres, úzkost atd., která následovala po tom očkování v důsledku těch problémů s kloubem. Ten zánět kloubu jednoznačně očkování způsobilo a jak píšeš, že poté velmi dlouhou dobu měl chlapeček bolesti, nemohl chodit a i poodeznění problémů se bál ještě na nožičku došlápnout, protože si pamatoval tu bolest - to muselo být z hlediska psychiky pro něj hrozné. I když byl po celu tu dobu obklopen milujícími blízkými, tak musel v nitru duše prožívat hroznou úzkost, strach, deprese, treba i paniku a pocit nejistoty, protože tak malé dítě si nedovede nijak vysvětlit, že najednou nemůže chodit, běhat, hrát si jako dříve, cítí téměř trvalou bolest a neví, kdy a zda to vůbec přejde... i když ho třeba okolí ujišťuje, že se to zahojí a bude zase všechno v pořádku, tak pokud to trvá dlouho, musí to být po psychické stránce opravdu devastující. Vždyť i dospělý člověk, pokud ho sužuje nějaká (třeba i mírná) dlouhodobější bolest nebo jakýkoliv jiný diskonfort, tak navzdory znalostem a třeba i optimistickým informacím, tak často propadá depresím, špatné náladě atd. Natož pak, co se musí odehrávat v pocitech a mysli dítěte. Myslím si, pokud by bývalo třeba u vás to očkování proběhlo bez problémů s tím kloubem a třeba za několi let nebo kdykoliv jindy se malému stal např., při sportu úraz s podobnými pohybovými problémy, které by se samozřejmě taky odrazily na psychice, tak by to mohlo spustit ten autismus úplně stejně. Nebo nějaký velký psychický šok, dlouhodobější pobyt v nemocnici nebo nějaký zákrok či dlouhodobější stres ať už následkem čehokoliv...to všechno mohou být potenciální spouštěče nějaké psychické choroby (včetně toho autismu), která mnohdy v člověku dříme aniž by o tom tušil. Držím moc palečky - ve vzdálenějším příbuzenstvu máme taky jednoho autistu (diagnostikovaný byl někdy až kolem 10 či 12. roku, i když jiný a nadměrně chytrý byl odjakživa) - teď studuje gymnázium a je velmi schopný a téměř geniální, jen je prostě svůj a jiný než ostatní.Ještě jednou držím Tobě i synkovi moc a moc palce a neobviňuj se