Re: jak jsme dopadli

No já dělala hodně bych řekla dlouho prostředníka mezi komunikací ostatních lidí a dcerou, prostě sjem ji to řekla takovým způsobem, aby tomu rozumněla. Nyní sice už rozumí o čem je řeč, ale zas to není až tak dobré. Někdy ji to musím ještě rozebrat do podrobna. Spíš to na mě někdy dělá dojem, že jen blbinkám rozumí. To co je pro ni nezáživné tak neposlouchá spíš tak bych řekla. Emoce také neumí ovládat, jak ji to chytí tak to je hrůza, bolesti se také nikdy nebála, až nějak od těch 10 let je to už o něčem jiném. Jeden čas do mě i ze vzteku kopala nebo třískala dveřmi.