Re: Revize

Chápu, mám to relativně čerstvě za sebou.. Nesla jsem to hrozně těžce, obzlášť noc plná čekání na zákrok, celou noc mě muž objímal, já řvala a řvala a řvala a on k tomu neměl daleko.. Ráno mě odvezl, celý přijímací proces jsem prořvala, uložili mě na lůžko a já měla čekat. Zoufale jsem brečela, zoufale to prožívala, došla na mě řada a těch pár kroků na sál, ta zelená barva kachliček, ta koza.. byl to jeden z mých nejhysteričtějších pláčů v mém životě, báli se mě uspat, že se jim udusím soplema.. Přežila jsem to, nic si nepamatuješ, já je naopak ještě pobavila po probuzení, kdy jsem ty hlavy nad sebou prosila, ať mě někdo obejme :) Pak jsem ještě pár dnů nebyla ničeho moc schopná, bulela jsem, stačil pohled do kočáru v obchodě, pohled na těhotnou... potom už ti nezbude nic jiného než to přijmout, zkousnout, snažit se dýchat, jít dál.. Já šla a za tři týdny (v době, kdy jsem pořád ještě pofňukávala a moc mě to bolelo) jsem otěhotněla znovu Moc bych ti přála, aby to přebolelo co nejdřív. Možná budu působit za hroznou fňuknu, chápu, že to každý prožívá jinak, ale u mě to mělo prostě tento scénář a nestydím se ani za jedinou slzu. Byl to velký kotrmelec v mém životě, ale ustáli jsme to. Nic jiného nezbude ani tobě. Přeju moc moc sil