1.Máte nějaké obavy a jaké – myslím ty, které vás provázejí každý den
ani ne
2.Co byste dělaly, pokud byste přišly o práci a nemohly najít další
podnikám, kdyby to nešlo, budu podnikat něco jiného, vždy se něco najde
3.Jakou překážku pro vás představuje vaše onemocnění či onemocnění dětí
hodím se do klidu, než se vyléčíme
4.Jak tvoříte finanční rezervy
když něco zbyde, pošlu na stavebko moje nebo dětí,ale nemám nějakou koncepci
5.Poskytuje vám otec dítěte nějakou podporu – materiální, fyzickou, psychickou…
moje děti mají luxus každé svého vlastního otce, jeden pohlídá vždy když potřebuji, alimenty platí exekučně, ale kupuje i drahé dárky, třeba kolo, druhý otec alíky neplatí, ale občas něco kupuje a také je schopen hlídat, tak jednou týdně. Ani jeden mi ale není oporou, to jsem si sama a to, že se děti s nim stýkají je spíš moje zásluha, sami od sebe by se na ně taťkové asi vykašlali, mají každý svůj časově náročný život, kam se dítě moc nevleze.
6.Co vám nejvíce chybí a co by vám ulehčilo situaci
Občas si s někým souznít a sdílet běžné denní starosti a organizační zádrhele, mám méně času na sebe, ale beru to jako dočasné, až dítka porostou, bude to lepší a lepší a lepší
7.Co by bylo s dětmi, pokud by se vám něco stalo
Nepřemýšlím nad tím, asi mamka
8.Je nějak znát na postavení vás a hlavně dětí, že patříte do "jiné" skupiny?
nevšimla jsem si, že bych byla kdy v nějaké skupině:-D možná, že mi vzali dítě přednostně do školky?
9.Co vaše děti nemají oproti druhým a znesnadňuje jim to život
Moje děti nemají ničeho nedostatek
10.Vaše poznámky a komentáře
Můj nadhled spočívá zřejmě v mé dobré finanční situaci, chlapa kvůli penězům nepotřebuji a někdy vůbec přemýšlím, k čemu doma je, asi, že jsem nikdy toho správnýho nepoznala(zatím
), takže nevylučuji to, ale zatím jsme spokojený tak, jak to je, ani žádnýho nehledám. Mám ráda své klidné večery a dny zorganizované podle sebe a dětí. Dům, který jsem si zařídila jen podle sebe a nikdo mi do toho nekecal. Hodně čtu a vzdělávám se a beru toto období života za přínosné.
Ale soucítím s těmi, co jsou na tom hůře, asi hlavně finančně a držím jim palce, ať to zvládnou.