Re: Šance na nalezení partnera u rozvedené ženy s dětmi

Já jsem víceméně nehledala a našla. Pikantní bylo, že když jsem ho potkala, tak mě ani nenapadlo o něm uvažovat jako o partnerovi, takže jsem se mu jaksi nezmínila o dceři. No a jak to pokračovalo, tak mi bylo čím dál blbější to najednou vybalit... Zvlášť když už jsem tušila, že by jako něco mohlo...
No a pak jsem mu to oznámila, mslím, dost geniálně:
Bavili jsme se v restauraci, a už nevím proč, říkám že byt ve kterým bdlím je malý (garzonka).
"Ale pro jednoho stačí, ne?"
"Ale já tam nebydlím sama!"
(lapání po dechu) "a s kým tam bydlíš?"
"S dcerou!"
(úleva že ne s chlapem)
takže to co mohlo být "handicap" nakonec vzal jako skvělou zprávu