Re: Návštěva sociální pracovnice

Tak já jsem kdysi sociální pracovnici vyrazila ze dveří.
U nás to bylo tak: rozváděli jsme se, protože ex začal blbnout. Začal chlastat, pak byl agresivní a stále víc, až mi ruply nervy a podala jsem žádost o rozvod. Rozvod neproběhl hned, ale asi za dva roky, soud nás poslal do manželské poradny, jestli se to spraví. No, alkoholikovi a agresivnímu chlapovi to stejně nepomůže, takže soud došel k závěru, že nás teda rozvede. Ex ale u soudu požádal o stanovení soudního dohledu nad výchovou dítěte, aby se mi pomstil za to, že jsem se s takovým "pokladem" rozvedla". Já jsem prostě nedocenila jeho kvality, no. Pak se nedělo nic, pak se ex asi po dalších 2 letech konečně odstěhoval (a měl přitom dojem, že já budu platit veškeré náklady na bydlení a ještě ho budu živit). Opět se nedělo nic. Pak jsem šla na sociálku, protože jsem k čemusi potřebovala jakési razítko. To jsem nedostala. Dámy mi řekly, že u nás byly na kontrole, já nebyla doma, takže mi razítko nedají. Zeptala jsem se, kdyže byly na té kontrole. No, v úterý a v 10 hodin dopoledne, a pak znovu ve čtvrtek. Já vystartovala a hned za vedoucím, i s příslušnou dámou. Vedoucímu jsem řekla na rovinu, že já chodím do práce, dítě do školky, což by si laskavě měli zjistit, proto doma nikdo nebyl, a dámy se na nějaké kontroly jen vymlouvají, protože u nás byla široko daleko vyhlášená prodejna textilu, její majitelka jezdila v pondělí a ve středu pro zboží, takže měla v úterý a ve čtvrtek velký výběr a moc hezkého textilu. Dámy si místo kontroly jezdily v pracovní době nakupovat. Vedoucí ani necekl a razítko mi dal. Další týden přišla nafrčená dáma (asi dostala sprdunk od vedoucího) a začala kontrola. Dáma přišla asi v 16.00, to už jsem byla doma z práce, dítko ze školky, stihly jsme i nakoupit. Jestli má dítě vlastní postel, jak máme uklizeno, kolik má vlastních knížek (no, asi 10. Byla jsem ohodnocena jako žena, co nedbá na duševní rozvoj dítěte. Že má dítě od 2 let průkazku do knihovny a že jsem jí za rok přečetla na 400 dětských knížek včetně leporel, to ji teda těžce nezajímalo). Co bude k večeři - nad doma pečenou bábovkou a kakaem ohrnula nos. To jsem vyletěla a zeptala se, kde má ona děti (že prý u babičky, tu já neměla, moji rodiče byli po smrti a matka mého ex se o dítě nikdy nezajímala) a co budou mít k večeři (že doufá, že jim babička namaže chleba máslem). Tak ten chleba s máslem mne teda dorazil úplně, sociálku jsem vypakovala a druhý den si šla znovu stěžovat. na co mne proboha buzerujou a jestli jim záleží na dítěti, tak ať mi seženou líp placenou práci. Já v té době chodila uklízet, protože to bylo jediné, co jsem sehnala a co nekolidovalo s provozní dobou školky, kam dítě chodilo. A byl klid. Víc se u nás naukázali.
Když bylo dítěti nějakých 10-12 let, opět jsem šla pro jakési razítko na sociálku. Tam mne požádali, že bych měla požádat soud, aby soudní dohled zrušil. Tak sejm se jim vysmála, že mne to nijak nezatěžuje, protože ony k nám stejně nechodí, a pokud jim to vadí, ať to udělají ony, ne já. Já mám řešit jejich problémy? To snad ne! No, dítě se v klidu dožilo 18 let věku a soudní dohled padnul ze zákona.
Dneska bych to řešila stejně, ale řvala bych možná ještě víc.

Já si myslím, že sociálky jsou různé. Tam, kde by zasahovat měly, to nedělají, protože se bojí. Tak buzeroujou slušné lidi tam, kde je všechno v pořádku, jen ty rodiny mají tu smůlu, že mají malé příjmy a jsou chudé. A protože jsem pracovala i v dětském domově, vím, že u nás byla řada dětí odebrána rodinám ne proto, že děti neměly péči, ale proto, že ty rodiny neměly na děti potřebné zdroje. I proto jsem na sociálky dost nasazená. U nás se totiž stalo, že z rodiny sebrali děti a děti se do rodiny (slušné, ale chudé) dostaly asi až za 10 let, postupně jak dosahovaly dospělosti. Děti byly v pěstounské péči asi 250 km od domova a pitomá sociálka vytkla rodičům, že o děti nemají zájem, když je nenavštěvují!!! Jak by je ale rodiče mohli navštěvovat, když byly děti tak daleko? Copak na to měli?? Mne to od tenkrát sociálky přišlo jako těžký naschvál.