Dětská praxe se zdravotnictvím

Dnes jsem se setkal po delší době jak funguje české zdravotnictví. Jeho služby se snažíme využívat co nejmíň – u nás dospělých jen zubní prohlídky, u našeho syna občas nějake neurologické vyšetření.

CCa v 10 ráno mi volala manželka, že mám vyzvednout Honzu ze školky, že má nějaký úraz se zubama. Neváhal jsem a sedl do auta směr školka. Při oblíkání Honzi mi učitelky řekly, že dostal od "kamaráda" ráno hlavou do jeho zubů, což jsem vizuální kontrolou potvrdil. Nebyl to těžký, zuby byly jak cimbuří, jeden zaraženější, druhej skoro venku. Školní zubař dnes nebyl k dispozici, tak jsem volal tomu našemu jestli nemůžu přijít. Oznámil mi že bohužel, že dnes neordinuje a poradil nám jet ke Svaté anně v Brně. To se mi moc nechtělo, protože je to přes celý Brno a s parkováním je to mizérie. Kolega z práce mi poradil, že naproti naší práce je stomatologické centrum. Hned jsem tam volal a sdělili mi že se můžeme stavit. V čekárně jsme vyplnili formulář, protože jsme tam nikdy nebyli. O cca 10 minut později nás zavolali že můžeme. V ordinaci nás začali zpovídat co se stalo až došlo na větu, vy máte vlastního zubního lékaře? Proč nejdete za ním? Na to jsem se snažil oponovat že jsem mu hned volal ale neordinuje, že nás odkázal na stomatologii u Svaté Anny, ale že jsem volal jsem a řekli mi, ať přijdem. Doktorka že Honzu prohlídnout nemůže, že kdyby udělala nějaký zákrok a tomu našemu doktorovi by se to nezdálo, mohl by být problém. Viděla můj kyselý nechápavý obličej se směsí zoufalství a nakonec teda svolila že ho prohlídne. Stav zubů ale vzápětí okomentovala že bude lepší jet k té svaté anně. Tak jsme hezky poděkovali a jeli ke svaté anně. Místo na zaparkování jsem našel, sice ne hned, ale štěstí bylo. Tady musím hodit vsuvku, Honza toho moc neujde, takže ho musím všude tahat v náručí. Vzal jsem ho teda z auta a šli na vrátnici zeptat se zda mám koupit 30 Kč lístek, kde paní mi odvětila že dětí do 18 let neplatí. Poptal jsem se kde je stomatologická klinika a po obdržení informace jsme vyrazili. BUdovu jsme dle rad našli brzo, vyjeli výtahem do 5 patra. Sestřička na chodbě nás zastavila že jestli jdeme k Dr. musíme o patro níž na evidenci a pak až přijít. Tak jsem sebral Honzu a po schodech o patro níž jsme vyplnili potřebné papíry s tím, že můžeme zase zpět do 5. patra. Nevyplňovala i nějaké důležité informace s tím, že nás nebude zdržovat, když jdeme s úrazem. Sestřičce v 5. patře jsem podal papíry, poděkovala a řekla jestli máme zaplacený 90 Kč poplatek. řekl jsem že nemáme. Mám jít prý do 4 patra kde je automat. Tak jsem sebral Honzu a sešel po schodech do 4. patra kde byl automat na mince. Problém byl v tom, že jsem u sebe měl 500 Kč. Na recepci mi nerozměnili že nemají, ať zkusím pokladnu vedle. Šel jsem tam, ale paní že takovou velkou nemůže rozměnit, že mám jít na recepci. Ano tam, kde jsem se ptal že nic kupovat nemusím. S nadšením jsem popadl Honzu, sešel 4 patra, přes celý nádvoří se vrátil na recepci a poplatek uhradil. Paní se divila. Já o trochu víc. S poplatkem v kapse a Honzou v náručí jsme vyjeli výtahem do 5 patra, kde nás za chvíli pustili do ordinace. Doktor prohlídl, konstatoval že jeden zub se musí vytrhnout. Zeptal jsem se ho jestli ten jeden nebo i ten druhej, že se mi zdá že je v tochu jiné poloze než má. Odpověděl že se raději ještě zeptá doktorky vedle. Ta konstatovala že musí jít pryč taky. Samotný zásah trval chvilku, Honza byl statečnej, nekřičel, jen slzel.

Teď už jsme doma, vzal jsem si půl dne dovolené. Honzovi dávám jídlo (lipánka). Moc toho nesní, stěžuje si že ho bolí špíčák. Mrknu se a bohužel krvácí i ten. Takže se jdeme oblíkat a frčíme nazpátek. Snad už to bude bezproblému a najdou mu všechny zuby který jsou kaput.

Sorry za esej, ale nedalo mi to. Číst to po sobě odmítám, je to moc dlouhý.