Hyperaktivci a jídlo

Ahoj, jak zvládáte u svých zdivočelých dětiček proces stravování? Resp. máte nějaké fígle na to, jak přinutit mládě sedět u stolu a najíst se, aniž by se člověk přitom nezbláznil, neruply mu nervy a mlaďase nepřetrhnul Mám doma jeden takový 4-letý zdivočelý exemplář vykazující 90% znaků hyperaktivity a mnoho činností je horor, nicméně jídlo jednoznačně vede už od doby, kdy poprvé okusil první lžičku nějakého příkrmu Už v dobách kolem prvního a druhého roku života jsme díky jeho řádění při jídle měly různobarevné příkrmy až na stropě a po každém jídle jsme bylyi totálně na převlečení a osprchování včetně vlasů já i on. O samostatném jedení nemohla být hooodně dlouho ani řeč, to jen schválně prasil a prasil a matlal jídlo všude, kde se dalo (ač jinak je manuelně velmi zručný a šikovný - neprasil z nešikovnosti, ale pro potěšení), takže jsem ho krmila, ovšem, když jsem seděla relativně blízko něj, tak hrábnul rukou do misky a rychlostí blesku mi napatlal nějaký tem příkrmek či cokoliv jiného do vlasů nebo do obličeje, když jsem si sedla dál, aby do toho nedosáhl, musela jsem však nést lžičku s jídlem delší trasu, takžemi do ní schválně bouchnul rukou či nohou, aby se to rozprsklo někde cestou, popř mi do misky, kterou jsem držela v ruce zespodu kopnul nohou a vykopnul ji... No, jak vypadala tehdá naše kuchyň už ani nebudu vzpomínat. Měl tehdá takovou hezkou dřevěnou jídelní vysokou židličku s jídelním pultíkem. Již kolem 8.-9. měsíce dokázal tu židličku schválně rozkývat tak, že ztratila stabilitu a zřítila by se i s ním. Židličku jsme tedy pevně fixovali (připevnili k trubkám od topení), aby se nemohla díky jeho aktivitě překlopit dopředu. Během pár dalších měsíců, sotva začal chodit, dokázal se ze sedačky vysoukat a z pultíku po hlavě skočit dolů...následovaly tedy kšíry v sedačce, které se posléze naučil rozdělat a tím jsme s jídelní sedačkou po druhém roce skončili, neb jídlo probíhalo stylem: usadím, zakšíruju, vezmu misku s jídlem - než stačím nabrat první lžičku, mládě vycvakne kšíry, vysouká se, pro vytočení maminky ještě stačí hrábnout do jídla, někam to oplácnout a s výskokem skáče z pultíku dolů a zdrhá (i s tou špinavou rukou od jídla, kterou záhy někam oplesknul). Kolem 3. roku jeho života probíhalo jídlo už tedy u normálního stolu ovšem následujícím způsobem:
Pozre (občas i sám) jednu lzicku, rekne "mnam", vyjmecne pozre jeste v klidu druhou lzicku a uz vyskoci a nekam leti...chytnu ho, usadim znovu a motivuju k jedeni...prohrabne jidlo a zacne bouchat lzici do stolu popr. patlat tam jidlo a hazet s nim kolem ci na zem...zamezim tomu, snazim se ho primet k jidlu..vyskoci na stul, zacne hopsat po stole...sundam, usadim, treba i jednu lzicku do nej vpravim...chci-li ho nakrmit, utece...pokusim se ho primet k samostatnemu jedeni...prohrabne opet jidlo, popr. jednu lzicku vpravi do pusy a zacne s plnou pusou zpivat-hulakat na cely byt nejaky popevek napr. " Znaaaaate Borka, vsechno spravi...", pripomenu mu, ze se s plnou pusou nemluvi a nezpiva a snazim se ho primet k dalsimu jidlu...zacne kopat mohama do stolu tak, ze miska na stole nadskakuje, coz se mu desne libi...vyskoci zacne litat bytem...kdyz ho zase usadim a vpravim nebo on si vpravi lzicku jidla do ust, opet utece a zacne delat kotrmelce ci se stavet na hlavu (s jidlem v puse)...prinese si nejakou hracku a zacne s ni jezdit po stole a blbnout s hrackou, miskou, lzici...opet vyskoci na stul a rukou zacne houpat lustrem...opet kope do stolu...zacne kroutit kohoutem u topeni a snazi se vlezt na parapet u okna...s plnou pusou opet zapeje" Male stenatko Meeerliiin...", utece i s lzickou s nabranym jidlem a lita s tim po byte a trousi jidlo, jeci a chechta se "tady jsem", " tady jsem", "nechytíš, nechytíš".....cestou chnapne se stolu sklenicku a nekam ji hodi (jednou takhle kdesi chnapnul nejaky zapomenuty ostry nuz a zacal s tim litat po byte...ac jinak noze davame temer ke stropu, nelze je nechavat ani v supliku - najde, vynda, utika s nimi, neb vi, ze nas to maximalne vytoci)....No, tak toto nebyl popis hororu, ale autenticky zaznam procesu jidla naseho tvorecka ve veku 3 let.

Ted mu jsou 4 roky, sice uz povětšinou po stole neskáče, jí sám, ale je to stylem, že sní jednu lžičku a odběhne po dobu žvýkání někam, kde buď si začne hrát a jaksi zapomene, že původní činnost byla jedení, takže ho musím znovu a znovu nahánět ke stolu, nebo se i výjmečně vrátí (obvykle s nějakou hračkou typu mašinky, traktoru atd, se kterým pak jezdí po stole místo jídla), pozře další lzičku a opět čas, kdy sousto kouše považuje zřejmě za promarněný resp. nedokáže být tech nekolik desítek vteřin v klidu a jen žvýkat, takže zase ten čas vyplní nějakou jinou činností nejlépe na druhém konci bytu...no děs Já z toho šílím a vzhledem k tomu, že opravdu nejsem trpelivá a klidná matka, naopak spíš dost vzteklina, tak mě to šíleně vytáčí a u jídla tak u nás obvykle bývá dost "husto"(já ječím, on ječí popř. schválně provokuje - já se bohužel vyprovokovat nechám, takže se čílím o to víc...). Ve školce při jídle taky dělá kraviny, ale tam to úči samozřejmě neřeší, což chápu, jinak by se musely zbláznit...prostě jíš-nejíš, za určitý čas jídlo končí a talíře se odnášejí, pokud jsi ten čas místo jídla problbnul, tvoje smůla a budeš mít hlad (což také má a večer po příchodu ze školky je hladový jak vlk - ovšem ani to mu nepomůže se chovat při jídle přijatelně a v klidu se normálně najíst). O tom jak probíhalo stravování letos v létě na dovolené v hotelové restauraci ani nebudu psát...po prvním dni už si nás všichni pamatovali a jen se bavili další dny, co zase ta povedená rodinka s tím zdivočelým klukem bude předvádět Pro několik dalších let jsme si vzali předsevzetí, že už nikdy hotel s jídlem, neb nervy z dovolené jsem měla pocuchané ještě dost dlouho po ní...

Máte podobné příběhy? A hlavně jak to řešíte/ zvládáte? Resp. v jakém věku je, dle vašich zkušeností, šance, že bude jídlo probíhat jakž takž v normě (tedy mám-li šanci se toho v přijatelném dušením stavu vůbec dočkat??)