Re: Proč chcete svobodnou volbu očkování?

Pár výkřiků:

Měla jsem černý kašel těsně před těhotenstvím - přestože jsem proti němu očkovaná.
Četla jsem však, že černý kašel může zabíjet - věřím tomu, protože jsem kdysi na pohotovosti zažila párkrát dítě s akutním záchvatem dušnosti u "obyčejné" laryngitidy...
Proto jsem pro očkování...

Očkování proti planým neštovicím považuji za zbytečné, přestože na ně moje teta va 35 letech málem zemřela (měla děti, tehdy 2 a 6 let).

Trojkombinaci živé vakcíny za zbytečné nepovažuji - zarděnky, spalničky a příušnice prožíval syn po očkování poměrně dlouho, ale snad už ho tyto choroby, u nichž hrozí vážné komplikace, minou.

A takto bych mohla pokračovat...

Domnívám se, že by mělo být očkování povinné (které konkrétně, je na jinou diskusi), ale ne kvůli "alternativním" či "svobodným" matkám, nýbrž kvůli matkám nevzdělaným a takovým, které se pohybují v komunitách, kde se nakažlivé choroby vyskytují více (především imigranti, dále pak rodiny sociálně slabé, nepřizpůsobiví...).

Nevěřím, že by se bez plošného očkování nakažlivé choroby opět nerozšířily.

Riskovat u dítěte nějakou hnusnou chorobu a tím riskovat, že nakazí i jiné děti, považuju za stejně i více neomalené, jako cpát dítě s chřipkou do kolektivních zařízení a vědomě tak šířit nemoc.

Postoj, který zaujímají matky, jejichž dítě si očkování odskákalo trvalými následky, více než chápu.
Je jich však stejné procento jako těch, jejichž děti by si odskákaly, že očkované nejsou!!!
To je běžná Gaussova křivka.

Stejně tak bych chápala opačný postoj matky, která musela koukat na umírající dítě (ještě před pár desetiletími třeba na záškrt), nebo která má dítě s trvalými následky po komplikacích z obyčejných spalniček.

Chápala bych i postoj matky, na jejíž dítě by jiné dítě plivlo bacila hnusné choroby ještě před tím, než by ona stihla své dítě nechat naočkovat...

Nikdy jsem dilema očkování neřešila (kromě drobného zakolísání u Priorixu - ovšem po vysvětlení několika pamětnic, včetně vlastní matky, jak probrečely noci a modlily se, aby z toho nebyl zánět mozkových blan aj., mi došlo, že můžu jen děkovat).


Teď mě napadá - ona je to totiž stejně bezvýchodná situace, jako třeba s amniocentézou:
Chcete mít jistotu, že bude dítě v pořádku, ale riskujete tím jeho zdraví a život.
Stejně tak riskujete velmi nemilé překvapení, když ji nepodstoupíte.
Možná je to riziko menší než v prvním případě, zvl. když nic nenasvědčuje tomu, že by mělo být něco v nepořádku...,

ale ten pocit jistoty není ani v jedné volbě. Ani jedna není bez výhrad "správná" a přitom vlastně obě "správné" jsou - čistě z hlediska matky