Re: Ztracené a nalezené děti

Andy, to máš pravdu, že to nejní na škodu, to imrvére občas opakovat, ale ty ksixty.....
já vím, nejsem přece blbá, já si to pamatuju, nejsem už malá atd atd...

Chci mít v nich důvěru, potřebuju ji mít, lae zase když vím, že nejní v tu danou dobu doma, na kterou jsme se domluvily, tak se začnu pomalu, lae jistě strachovat..Utěšuju se tím, že je venku s kamarády, s dívkou svého srdce ()...ale když ani pak nepřijde v tu náhradní normální dobu a tlf mi nezvedá, nebo ho má úplně vyplý......to už začínám mírně řečeno panikařit, aniž by to zbytek dětí nějakým způsobem registroval.....nechci, aby mě viděly neustále ustrašenou a vystrašenou...takovou mě nepotřebují, potřebují mě mít silnou.....a snad se mi to daří v jejich očích.....ale ve mě.....