Návštěva dinoparku aneb Trochu hektický den

Začalo to návštěvou u očního lékaře. Obě děti s sebou, dvě hodiny čekání v místnosti velký dva krát dva metry naplněné řvoucími batolaty s rozkapanýma očima. Synek auto uhájil, ale dcera dostala dvojitýho Nelsona od jiný holčičky- holt na malém prostoru se ty dětské vášně hůř pacifikují.

Synek vzorně pojmenoval všechny obrázky, ale při měření prostorového vidění prohlásil, že „teď už chce řízek“ , zavřel oči a jal se snít o řízku a nehnulo s ním nic.

Následovala čtvrthodinová cesta vlakem a hned na to hodinové čekání na sociálce, aby mi úřednice řekla, že moje papíry ještě nestihli zpracovat (telefon nezvedali).

Dětem jsem za ty lapálie slíbila návštěvu Dinoparku na Harfě, naštěstí jsem si pozvala na pomoc babičku, protože takovej masochista zase nejsem. Dcera už dinosauří platiky viděla a líbily se jí, chlapeček se zas nebojí ničeho, tak mi to přišlo jako dobrej nápad.

Jenomže jsem se nikde nedočetla, že plastiky dinosaurů budou pohyblivé. Tady se ukázal zádrhel celé akce. Moje čtyřletá dcera je sice moc chytrá, ale jak už to bývá- emočně je pořád ještě čtyřletá. První zásek nastal nad požírajícími se dinosauříky hned na začátku . Umělá krev stříkala a leskla se na slunci za odporných chlemtavých zvuků. A konec. Přesto, že dcera ví co je pravěk a zkameněliny a už dávno ví, že dinosauři vymřeli, odmítla uznat, že právě tihle nejsou živí a totálně zpanikařila. Musím říct, že se jí nedivím, protože mi občas probleskly hlavou záběry z Jurskýho parku.
Příštích deset minut jsem plácala všechny dinosaury po zadku, chytala je za ocas a hladila všechnu krev, abych názorně ukázala, že tohle je skutečně jenom umělohmotná vobluda.

Za pět minut se zaseknul chlapeček, protože na konci je docela věrný havarovaný vrtulník- alias výprava do pravěku. „Maminko spadnul, vrtulník spadnul, kde jsou lidi maminko, poletí vrtulník ? A na to holčička- „lidi tam nejsou trubko, ty dinosauři je sežrali“. Na to chlapeček: „sežrali maminko, sežrali vrtulník maminko ? Uááááááááááá. Věděla jsem, že dinosauři mu budou ukradený,on se opravdu trápil osudem spadlého vrtulníku.

A tím byla naše návštěva dinoparku završena.

Hodinová cesta MHD domů byla okořeněná jenom prudkým deštěm mezi přestupy. Pobavila jsem celý autobus, když se nasazení nové pláštěnky ukázalo být IQ testem. Nasadila jsem jí ze všech stran, rubem i lícem za hlasitého komentáře svých dětí. Když už celý autobus vzdychal a řehtal se, vyskočila jedna moc ochotná paní a poradila mi, že jí dávám obráceně. Hezky jsem jí poděkovala s tím, že určitě nemá pravdu. Jakmile chudák vystoupila, zjistila jsem, že samozřejmě pravdu měla, za úlevného vzdychání poloviny našeho maloměsta.

Tak třeba mě teď vy pobavíte tím, že mi napíšete kdy se vaše děti totálně zasekly a která návštěva atrakcí pro děti dopadla úplně jinak, než jste si představovali.