Re: Domácí násilí. Jak se dát dohromady?

Tylity,

nejseš hajzl, to ani náhodou. Vůbec o tom neuvažuj

Holky, občas sem nakouknu, DN se mi naštěstí vyhnulo, ale potkala jsem pár takových týpků, jak popisujete vaše partnery, v reálu (pracovně). Naštěstí ne moc, ale stálo mě to docela dost bezesných nocí, protože přesně jak říkáte - člověk si říká, kde udělal chybu, že se ten druhý tak strašlivě zlobí.

A to, co píšete o reakcích okolí, je taky pravda. Nechápu, proč to tak je, ale to okolí, i když bylo přímo svědkem výměny názorů, která byla (z mého pohledu) od toho druhého tvrdou manipulací na hranici šikany, se buď postavilo na stranu TOHO DRUHÉHO, nebo hrálo mrtvého brouka.

Musím říct, že z toho mi bylo nanic ještě o něco víc - jak to někdo může nevidět, když je to přece tak evidentní?

Možná, jak jste tu psaly o posunuté hranici adekvátnosti, tak ji mám asi taky, ale já jsem se v jednom případě "kousla" tak, že se nemám chuť vídat ani bavit s lidmi, kteří tehdy jen přihlíželi - a z mého pohledu snad i schvalovali.

To jen tak na okraj, vím, že s tím, co jste prožily - a prožíváte - některé z vás, se to vůbec nedá srovnat. Jen jsem vám chtěla říct, že si ten pocit snad - aspoň trošku - dovedu představit a že vám moc fandím, ať se dokážete oprostit, odpoutat a žít si život podle sebe.