lelo,
tak ono se dá přibrat i nápadně a přitom nemoct s tím nic udělat, například když jsou v akci hormony

.
Každý měsíc kojení mě stál dva kilogramy nahoru. Omezit se v jídle znamenalo přijít o mléko, protože jsem se nijak nepřecpávala a navíc, jakmile jsem přestala kojit, bez ohledu na množství jídla, které jsem konzumovala (když jsem nekojila, míň jsem to kontrolovala), tak se přibírání zastavilo.
Taky jsem mohla nekojit, ale to by mi bylo dost líto, jen kvůli postavě, která nikdy nebyla ideální (a i když to nikdo nehádal, vždy byla 10 kg nad váhu

).
Takže najednou mám navrch 40 kg a mohu se na hlavu stavět. Nahoru už to nelze, ale domlů taky ne

.
Jsem malá, tlustá, ošklivá, ale zase máma čtyř zdravých dětí. Tak snad mě to nezničí natolik, aby dět o mámu předčasně přišly. Snažím se, ale v tom frmolu to moc nejde, protože u mě to bude vždy víc záležet na času na hodně aktivní pohyb než na množství jídla

.
Mimochodem, ještě v pátém měsící těhotenství jsem závodně běhala agility, pak už jsem to vzdala, protože pes na mě musel na parkuru čekat

. Sporotovala jsem celý život a jestli mi na mé postavě něco vadí, tak právě to, že nemohu provozovat ten sport v takové míře, jako jsem byla zvyklá.
A na váhu nelezu, depresi si umím uhnat i jinak

.