Měla je tu už 2 nebo 3 témata. Synovi je 22 měsíců a je dost opožděný. Podstatné je, že neukazuje a ani příliš nereaguje na pokyny, řekla bych, že zdaleka nerozumí všemu, čemu by rozumět měl. Mimo to nemluví, nikdy neřekl ani citoslovce, které by mělo nějaký význam. Aby se zas nerozvinula diskuze, že někdo zná dítě, které nemluvilo ještě ve 3 letech, atd, mě to nemluvení zas až tak netrápí, podstatné je to, že dítě by mělo nejpozději v roce a půl ukazovat, jinak by mělo být vyšetřeno. (Jsem vyčetla a přijde mi to logické.)
Dr. na mě nedávno hleděla jak na hysterickou matku, nicméně dnes jsme šli ukázat neštovice (protože dcera se nehojí nijak extra), tak jsme to opět probíraly a ona nám tedy nakonec domluvila na září neuro vyšetření ve FN Plzeň a do té doby si máme domluvit i psychologické vyšetření, dala nám nějaké kontakty.
V čem je ale problém. Dr. nechápe, proč nechci syna očkovat Priorixem, dokud nebudu vědět, že je v pořádku. Ona tvrdí, že on je jistě zdravej natolik, aby naočkován být mohl. Že to odkládání očkování se doporučuje dětem s úplně jinýmy problémy.
Mně asi dochází argumenty a neumím být víc asertivní.
Je mi jasné, že násilím ho nenaočkuje. Ale je první, od koho jsem slyšela názor, že čím starší dítě, tím horší nežádoucí reakce na tohle očkování.
Má někdo nějaký nápad, jak na ni? Ona tvrdí, že net je sice úžasný zdroj informcí, ale "vocaď pocaď". Pořebovala bych odkaz na nějaký odborný zdroj, nebo nevím...Co s náma?