Re: charitativní projekty- které vám připadají smysluplné

dryjáda: no není co obdivovat, mě to bavilo, cítila jsem se důležitá, bylo mi 18. Moc ráda na to vzpomínám. Ale je možný, že to souvisí s tím, že mám pocit, že poslední roky (tak 2, 3)mám slušnou thanatofobii, strach ze smrti, z prázdna, z konečnosti, hnus. Ale je zvláštní, že s takovým odstupem. Možná bych to měla taky. Dnes bych tam šla dělat znovu, třeba by se to tím ve mě urovnalo,smířila bych se, nevím. Ale byly to dobré časy,vlastně paradoxně plné naděje. Že není tak důležité, jak dlouho člověk žije, ale jak žije, jak mu je, co prožívá. Jednou se mi podařilo usmířit matku s dcerami, nebavily se spolu leta, ani při dlouhém pobytu po špitálech. To jsem měla opravdu radost.