Velká láska vzniká u mámy na kůži - Rozhovor o podpoře bondingu

Doporučuji k přečtení velmi povedený rozhovor na Baby webu. Odkaz na článek se mi zde bohužel nezobrazuje, tak s dovolením kopíruji celý (kdo chce dohledat originál, jistě s použitím googlu zvládne):

Velká láska vzniká u mámy na kůži

ROZHOVOR: Klinická psycholožka Michaela Mrowetz je pravděpodobně největší českou specialistkou na psychologii porodu. Povídali jsme si s ní o tom, proč dítě po porodu patří k mámě na kůži a jaký vliv má porod na psychiku ženy.

Michaelo, vy jste velkou propagátorkou tzv. podpory bondingu, procesu, při kterém těsně po porodu vzniká vazba mezi matkou a dítětem. Jeho základem je nepřetržitý fyzický kontakt mezi maminkou a novorozencem. Můžete říct, proč je bonding tak důležitý?

Vzájemný kontakt dítěte a matky po porodu podporuje vytváření emočních vazeb a láskyplného vztahu mezi nimi. Jako mnozí vědci a mnohé matky věřím, že brzká podpora bondingu napomáhá dítěti se zdárněji adaptovat na prostředí mimo dělohu, ideálně zvyšuje odezvu a citlivost matky k potřebám dítěte a posiluje kvalitu vztahu mezi matkou a dítětem. Dítě a matka jsou tedy několik hodin po porodu hormonálně, nervově, psychicky a imunologicky skvěle a neopakovatelně nastaveny o sebe vzájemně pečovat a zamilovat se. Ze všech lidských vazeb je mateřské pouto (vztah matka-dítě) jedním z nejsilnějších. Toto silné pouto se začíná vyvíjet už během těhotenství, k „hormonálnímu výbuchu", a tím i k radikálnímu zesílení pouta, ale dochází hlavně těsně po porodu, kdy je dítě poprvé v jiném, než děložním kontaktu s matkou. Dle výzkumů je produkce oxytocinu v prvních hodinách po porodu u matek i dětí nejvyšší a podporuje brzký rozvoj laktace, v průběhu kojení se startují další nerovové a biologické procesy, které tlumí úzkost u matky i dítěte a orientují je na to, aby se snáze navzájem adaptovaly.

Jde při fyzickém kontaktu jen o navazování emočních vazeb?

Fyzický kontakt kůže na kůži má i imunologické přínosy. Popisuje a podporuje je WHO (Světová zdravotnická organizace). Pokožku dítěte při brzkém kontaktu s matkou obsazují její bakterie, ke kterým má matka imunologickou protisílu v mateřském mléce. Kontaktem kůže na kůži se usnadňuje první samopřisátí dítěte a střevní flora dítěte se mnohem lépe adaptuje na prostředí mimo dělohu. Tím se předchází pozdějším problémům dítěte s trávením. Podle odborníků UNICEF a WABA (světová organizace nap odporu kojení) usnadňuje kontakt kůže na kůži nejen emocionální, ale i fyziologickou adaptaci matky a dítěte. Je důležité také zmínit sociální dopad podpory bondingu na dynamiku celé rodiny. Nerodí se jen dítě, rodí se i nová rodina, nová matka a nový otec. Podpora bondingu dále podporuje rodičovské kompetence a u nezralých matek zvyšuje šanci, že své dítě neopustí, a u těch zralých, že se jim bude snadněji pečovat o nového člena rodiny.

S jakými ženami se setkáváte ve své praxi? Jaké řeší problémy?

Nejčastěji mne vyhledávají ženy, které mají různá trápení z období okolo porodu nebo ženy, které potřebují podpořit. Mají nějaké porodní přání, chtějí být po porodu se svým dítětem a potřebují se ujistit, že je to tak v pořádku. Vyrůstá třetí, čtvrtá generace lidí, kteří byli po porodu separování a mateřské kompetence jsou tímto komplexně narušené. Ženy potřebují slyšet, že to jsou ony, které počaly dítě proto, aby se o ně dále staraly, a že je to normální.

Zabýváte se psychoterapií, pracujete se ženami, s páry a s rodinami. Narážíte při své práci i na porodní historii?

V psychologické předporodní přípravě často pracuji s páry a někdy i s více generacemi, nejčasněji s matkou matky. V rodinách, kde nebyl v minulých generacích proces porodu narušen zdravotnickou rutinou, ženy zacházejí se svou porodní sebeúctou sebevědoměji. Sebevědoměji přijímají své děti, vymezují se vůči manipulacím zdravotnického systému snadněji a s větší důvěrou přijímají své potomky. V rodinách s dlouhodobě přerušenou porodní sebeúctou, v rodinách, kde odevzdaly ženy odpovědnost a schopnost porodit své děti zdravotníkům ve více generacích, se o to více přenáší patologický model „tohle musíš vydržet, vydržely jsme to všechny, vydržíš to taky, dítě odnesou a pak ho přinesou, bude to bolet, na všechno zapomeneš a bude to tak dobré".

Jak vypadá psychologická práce s porodními tématy?

Pracuji s těmito tématy velice opatrně a citlivě, vždy je nutný prostor pro hlubokou ventilaci pocitů okolo porodu. Ženy popisují pocity ponižování, ztráty kontroly nad sebou samou a nad svým dítětem, následně pocity viny, že to byly ony samy, kdo selhal, a následně četné somatizace, potíže s kojením, potíže v partnerských vztazích. Po ventilaci je zapotřebí překonat pocity viny, hledat v realitě místa, kde mohou vzít zodpovědnost a kontrolu zpět do svých rukou. Pracuji s metaforami a imaginacemi a metodou podobnou psychoterapeutické práci s posttraumatickou stresovou poruchou. Práce s porodními pocity je totiž obdobná práci s traumatem. Často se ženami imaginuji porod a kontakt s dítětem takový, jaký by si přály. Dochází tak k hojení traumatických zážitků. Pokud se podaří ještě další porod podle přání ženy, je to tak snazší cesta, ale často zpracovávám porodní zážitky i s ženami již po přechodu a i tam je vhodný a důležitý prostor na tuto práci.

Myslíte, že nepřátelský nebo komplikovaný průběh porodu může způsobit tzv. psychosomatická onemocnění?

Ano, mnoho klientek, které přicházejí se somatizacemi či onkologickými problémy, ihned na první konzultaci začne hovořit o nezpracovaných pocitech okolo porodů, potratů, sexuality. Porod patří do sexuality každé ženy. Často přicházejí ženy, které byly zneužívány v dětství, a porod vnímaly jako svou šanci na to, získat zpět sexuální sebevědomí, a většinou se jim to ve zdravotnickém procesu nepovede, protože ony taky reagují mnohdy tak, že personál kolem sebe popouzejí, vytváří se stres a tyto ženy často končí s porodem císařským řezem. Porodní období je práce s odjištěným granátem psychiky ženy, a to si zdravotníci málokdy uvědomují a skrze svoje nezpracované emoce s emocemi rodiček hůře zacházejí. Oddělení dětí od matek v totalitním porodnictví umožnilo vznik jakéhosi přeneseného fenoménu „všichni jsme byli separovaní a přežili jsme to", vzniku slepé skvrny na odmítání dětí, na přijetí faktu izolace dětí hlídáním cizími osobami, jako na normální fakt. Tohle téma by bylo na další rozhovor.

Vidíte naději ve své práci?

Smysl cítím a vidím v podpoře odvážných a zodpovědných lidí, kteří totalitní praktiky neodpovědnosti a předávání kompetencí institucím za své děti mění v praktické naplňování myšlenky „dítě patří k rodičům“. Věřím, že na zvnitřnění této myšlenky zdravotnickým systémem v naší zemi se bude podílet také stále početnější skupina zdravotníků, pro které kompetentní anebo i jen separaci bránící se rodiče nebudou ohrožením, ale vítanými partnery. Vždyť mateřská náruč je pro dítě tím nejpřirozenějším a nejbezpečnějším místem na světě.


Mgr. Michaela Mrowetz je klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně. Momentálně zpracovává dlouhodobý výzkum „Podpora rané vazby mezi matkou a dítětem v českém porodnictví". Ve své ordinaci se věnuje zvláště ženám s posttraumatickou stresovou poruchou v období okolo porodu. Nabízí kurzy předporodní psychologické přípravy, přednáší na téma „Podpora bondingu" i v rámci semináře Psychologie porodu, podporuje českou společnost v znovupřijetí starodávné tradice, že dítě po porodu patří k matce. Je spoluautorkou pozoruhodné knihy Bonding – porodní radost. Více na www.klinickapsycholozka.cz