Závěr (protentokrát)

žovjanko zvládli,díky za optání.Bylo to peklíčko,ale už teď vím,že bych to udělala znova
To nejhorší si vyžral brácha,začal ho hlídat už ve 4 ráno(táta pil i v noci,v non stopu),já přijela v 10 dopoledne,takže po nějakých 6 hodinách abstinence.Ti dva se i trochu servali.Za mě už byl táta relativně krotkej,jen měl hroznej neklid,pořád coural k hospodě.To jsme s bráchou chodili s ním,jak bodyguardi,na konci ulice jsme ho jen chňapli každej za jednu paži a otočili ho směr domov.Ze začátku se pral,pak to vzdal.Došel dom,otočka,zas pochod.Takhle jsem si dlouho nezasportovala.Pak jsme ustoupili,že do hospody ano,ale pouze nealko,to už jsme se s bráchou střídali,byl fakt poslušnej,spolupracoval.Vypil takhle snad 5 nealko piv,pak jsme je nakoupili dom a už jsme nikam necourali.Ve vodě se sirupem jsme mu rozpusiti to Bčko,jak mi tu někdo radil.To vypil,ani nevěděl.Vypil pak i ten Nutridrink,ale za 4 hodiny šel venCelej zbytek dne se pak svíjel v křečích s ukrutnou třesavkou,jen jsem seděla u něj,hladila ho a podávala kýbl.Snažil se i jíst,snědl pár lžic vývaru,ale nic neudržel.Večer jsem mu ještě jela pro hořčík,jestli mu to svalsvo trochu nepovolí,byl fakt celej staženej.Ale to taky vyhodil.V noci jsme se u něj střídali,aby nezdrhnul,ale ani se nepokusil.Nespal teda stejně nikdo.Druhej den už nebyl třas tak šílenej(už se i do dveří trefil),nechal se vykoupat,oholit,ostříhat,..zajeli jsme do banky srovnat účty(byl v debetu),ale špatně to zvládal,hrozně rychle se unavil.Všeho se bál,ze všeho se hned sypal.V poledne ho přijel omrknout doktor,nestíhal zírat,jak se dal dokupy.Dal mu to doporučení do léčebny,povolil mu prášek na spaní a připomněl nám,že by bylo dobrý otce registrovat na ÚP.Takže táta zas nervy,já mu přivezla papíry k vyplnění,aby na to měl klid doma(vyplňoval bratr,táta jen podepsal),ale stejně mu to neuznali,nadělal moc bot,neukončil řádně zaměstnání apod.Ale zvládnul teda s vypětím všech sil i úřad.Odpoledne jsme ještě jeli k němu na chajdu uklidit nářadí(hurá,konečně nějakej zájem).Snědl celou buchtu a talíř polívky,no prostě pokrok byl jasně znát.Přesto jsem celou dobu měla pocit,že nejvíc chceme my všichni okolo.Ale večer před odjezdem měl na krajíčku,prohlásil,že je strašně rád,že jsme mu pomohli,že sám už by to nedokázal.Pak už i vtipkoval,smál se,komunikoval..jen těch 30 kilo a "tupý výraz březí krávy" měl stále.Propadlý tváře a šíleně vypoulený oči,to mě bude pronásledovat dlouho.A to koupání bylo taky hrozný,měla jsem co dělat,abych nebrečela,měla jsem i strach,abych mu něco nezlomila,jak byl zbídačenej..Ráno v 7:30 ho vyzvedla sanita a od 1.září nastoupil léčbu