Prababička, která si nedá říct

jdu se vyplakat a případnou radou taky nepohrdnu
mám babičku, je jí 86. Vždycky byla dost panovačná, ale protože preferovala bratrance přede mnou a na mě kašlala, bylo mi to celkem jedno. Nemůžu ani říct, že bych k ní měla nějak extra silný vztah. Všechny city se odehrávaly skrze dárky a jejich hodnotu.
PO narození dcery se rozhodla, že jí koupí kolo. nejdříve mi to přišlo směšné, že chce kupovat miminku kolo, ale ona to mysela vážně. Představa, že budu mít doma něco několik let, že to za tu dobu zreziví, nebude to v záruce a navíc ona to a stejně koupí takové, které pokud možno úplně proletí v bezpečnostních testech, mi ale časem začala vadit (nátlak 2x ročně - vánoce a narozeniny). Už s ní bojuju tři roky a fakt mám na kolo averzi. Dcera je totiž mrně (86 cm) a 11kg, a neušlápne vůbec žádné kolo ani v prodejně na hladké dlažbě. Tudíž chci počkat. Letos to vypadalo že jí ho nakonec opravdu už koupí, ale ukecala jsem to. Nechci ani, aby dítě dostalo něco, co mu je k ničemu, a bylo by mu to líto.
Ale před námi jsou další vánoce a další souboj o kolo. Nakonec jsem nějaké vybrala, relativně lehké, nízké - velamos. Ale ona prý chce koupit jiné
a do toho se nám má za pár týdnů narodit mimino. Mám hodně věcí po prvním dítku, kočárky dva celkově jsme jich vystřídali asi deset, než jsem přišla na to, co mi vyhovuje. HOdně cestujeme, takže chci aby pasovala kvalitní autosedačka, byl skladný, otočná sedačka apod apod apod. Znáte to. Výběr kočárku prostě není jen tak.
jenže, můj bratranec má roční dítě a babička jim loni koupila kočárek. prej hezkej (tipuju nějaké tako apod v hezkém barevném provedení). NO a protože ona je přes ty peníze a dary, nám ho prej musí koupit taky. jasně že takovej jakej chce ona, už ho má vybranej.
A to mě dorazilo. řekla jsem, že kočárek nechci, ona na tom trvá, moje averze došla tak daleko, že už od ní nechci vůbec nic, ani kolo, ani peníze (teda ty pravda nenabízí, ale stejně bych nechtěla už ani to), hlavně když mi nebude nic kupovat.
Ale ona to koupí, znám ji. Nechci další kočár a nechci ho ani pracně prodávat (jako většinu jejích darů), a už se mě zmocňuje vztek.
Jak byste reagovaly?
Moje momentálná nálada je taková, že ať si koupí co chce, zůstane to u ní. J8 to nikam nestěhuju, neskladuju, prostě nezájem. navrhla jsem, ať koupí zásobu plenek. ne, prej potřebujeme novej kočár. Nemůžeme přece používat ten starej
bohužel