Re: Mam duvod zarlit, ale zarlit nechci - jak z toho ven?

"Omlouvám se jestli to odemně vyznělo špatně."
Ne, naopak, diky vsem za cenne nazory. Ja si samozrejme uvedomuju, ze chlap je v nesrovnatelne lepsi pozici - jen premyslim, jestli (a co) je jeste mozne udelat pred (nebo misto) . Na to muze samozrejme vzdycky dojit. Doma nam to jinak klape. Manzel se stara, snazi...neni to jen o "navratu do tepleho hnizda". Mnohokrat se omluvil. Nekolikrat jsem byla hystericka, a dverma nepraskl, naopak rekl, ze to chape, ale ze tim nicemu neprospeju, kdyz ho budu podezirat. Coz ma pravdu. Snazim se na to divat i z jeho pohledu, predstavit si sebe na jeho miste. Jak bych chtela, aby se se mnou jednalo? Aby se mi selhani donekonecna predhazovalo? Aby se mi kontroloval mobil, urcovalo, s kym se smim a s kym se nesmim stykat? Taky urcite bych za chvilku byla nastvana, ze at delam co delam, se mi neveri, tak se na to muzu vykaslat. Ani ja se totiz kvuli nemu nehodlam vzdat svych vlastnich pratel (i z rad byvalych milencu), jenom jsem ho s nima nepodvedla a udelat to nehodlam, to je proste ten jediny drobny rozdil...