Re: Mírné šilhání: je třeba léčit nebo se spraví samo?

Withep pozor, myslím, že mícháš 2 věci. Jedna věc - ano, dětské oko je velmi přizpůsobivé a bez vyšetření dioptrickou vadu málokdy poznáš. Proto se taky před vyšetřením na takovém tom stroječku co se do něj kouká (na balonek a tak) kape atropin. Ale není pravda, že je normální mít to oko v nepořádku a nezaléčit, to je hloupost. Jednak obvykle ten náměr není úplně stejný a pak člověk vidí 2 obrazy = vede to právě k tomu potlačení jednoho obrazu a tupozrakosti (vidím to na sobě dodnes, když jsem unavená a koukám "halabala rozostřeně", cítím jak mi oko utíká a vidím tu chvilku dvojmo). Ty brýle se dávají proto, aby se dosáhlo stejné a zároveň optimální kvality vidění. Tzn. třeba že přečte na té tabuli oběma očima (postupně, vždy 1 zakryté) stejný řádek. A to pokud možno ne jen první 2-3, ale tak aspoň 5.
Jinak mně brýle dali až v 8! letech, cca 3 a 5 dpt, dnes mám asi 4 a 5.
U těch dětí je při nekorigování dvojí problém: jedno oko přestane vnímat (to horší) a už se nerozkouká, a pak s každým rokem věku schopnost zaostřovat klesá. Takže pak přijdou bolesti hlavy, potíže ve škole a mraky dalších věcí. Nedat dítěti s cca víc než 2 dpt brýle považuju osobně za dost chybu a nikoho osobně takového neznám. Já jsem jako malá taky netušila, že nevidím, jen jsem teda moc neviděla na tabuli. To už jsem ani nešilhala, to oko bylo mimo. Hlava a oči bolely, to ano. Dlouho jsem byla bez brýlí schopná CHVILKU ledacos přečíst, ale už mnoho let bez nich nevidím ani jestli mám v ruce lahev s mýdlem nebo šamponem (ve vaně blbý, no), natož jaký bus kde jede. Fór je, že to dítě do nějaké hranice to vykompenzuje, ale přetěžuje ho to, oku to neprospívá a rapidně rostě šance, že to horší oko půjde do kytek. Nevím zda má smysl řešit třeba 1dpt nebo tak, ale tak malé náměry mi doma nemáme .