Re: Jak motivovat dítě k účasti na procházce?

hm, tak koukám že dneska to bylo vlastně docela dobrý taky jsme šli pouštět draka (ale ten kus na vršek jsme dojeli autem, fakt fučelo a nechtěla jsem aby byli zmrzlí a unavení jen cestou tam). No a protože drak fakt lítal (pro mě heuréka do teďka byli všichni moji draci nelítací ať jsem dělala co chtěla), tak mě to bavilo hrozně a navíc bylo krásně a mohla jsem fotit. Dceru 6r taky hodně, protože jí šlo s tím drakem manipulovat samotné. No a synka 3r to prudilo úplně ukrutně, páč ségra našla hned na první dobrou v poli porcelánovej střep a on chtěl taky takovej. Dokáže bejt otravnej jak malajskej šíp když něco chce. No ale nakonec se taky trochu rozpohyboval (střep totiž fakt našel).
Zásek byl pochopitelně svačina, kterou jsem měla ale nechala v autě (schválně, nechtěla jsem se s tím tahat, furt si připadám jak somálský osel - táhnout náklad jídla pro ty moje nenažrance). Takže pak už prudili oba že pít a jíst. No ale nepovolila jsem, ještě jsem si potřebovala blejsknout panorámata tak jsem jim to o půl hoďky natáhla Ale je fakt že na větu "půjdeme ven" reagujou oba docela s nadšením (pokud je zrovna netahám od rozkoukané pohádky, to je jasný)

Jinak proti mé kamarádce si připadám jako zápecník. Ty jsou venku imrvére, i když počasí připadá všem ostatním jako ideální "domácí". Fakt ji obdivuju, to bych zas nedala já.