Pracující maminka a malé děti - v jakém se nacházíte rozpoložení?

ahoj všem
zajímalo by mě v jakém typickém rozpoložení se nacházíte, když ráno opouštíte své malé děti, třeba dvou a tříleté a jdete do práce. Máte výčitky svědomí ? Slibujete si, že až se vrátíte, tak jim to vynahradíte ? Těšíte se do práce, že si oddechnete ?

Já chodím do práce na půl úvazku. Práce mě hrozně baví, je to moje životní práce, musela jsem toho pro ní hodně udělat. Abych měla půl úvazku, dojíždím do tří zaměstnání. Vzala jsem to teď abych si splnila sen a dlouhodobě měla ten půlúvazek a mohla se i do budoucna víc věnovat dětem. Ale synovi je teprv dva a půl roku. Zmítám se mezi mnoha pocity- pocity naplnění a nové energie z práce, pocity viny. Potřebuju být sama, potřebuju studovat, potřebuju být co nejvíc s dětmi, potřebuju být s manželem, s přáteli, potřebuju uklízet, vařit, starat se o zahradu. Potřebuju cvičit. Ani jsem netušila, že tohle období bude tak náročný. Ale už se to zlepšuje, začínám si zvykat.

Jak to máte vy, jak se cítíte s nástupem do práce. Jak prožíváte, že nejste s dětmi. Jak se jim potom věnujete. Moc mě vaše pocity zajímají.