Trénování výslovnosti u neposedných dětí

Ahojky, sice by se můj dotaz dal zařadit do rubriky "logopedie", ale píšu ho sem, neb věřím, že tu najdu více spřízněných duší Jak trénujete výslovnost u dětí, které nevydrží chvilku v klidu? Máte na to nějaké fígle nebo to u Vás probíhá podobně jako u nás?
Začala jsem se zdivočelým skoro 5 leťákem trénovat "L" (neumí jenom "R", to "L" celkem vyslovit umí, ale ne vždy si dá pozor, takže po návštěvě logopedky jsme se dohodly nejdříve pořádně procvičit a natrénovat "L" a pak přejít k tomu "R"). Jo, mládě je celkem nadšené, samo chtělo se to naučit a teď mě pořád honí, že musíme trénovat. Takže potud OK. Jenže jakmile začneme trénovat, tak je to síla. Máme takový ten papír, kde je několik odstavců slov s "L", vždy např. jeden odstavec se slovy začínajícími na "L", jeden odstavec se slovy s "L" uprostřed atd....- asi to znáte, nejspíš to mají všechny logopedie podobné. Takže já předčítám a on opakuje. Jde mu to krásně, není třeba ho téměř opravovat, takže kdyby udržel pozornost, mohli bychom jet docela ve svižném tempu a celý ten papír by byl přeříkaný za 5 minut a bylo by. Jenže to je utopie. Vydrží tak maximálně 3 slova(při hodně velkém soustředění 5) a musí buď někam vyskočit, odběhnout, něco začít vyprávět, někam hodit míč či cokoliv jiného atd... Takže se to vleče a vleče a já šílím. Zkoušela jsem třeba navrhnout, že uděláme jeden odstavec či řádek a pak si chvíli pohraje a pak budeme pokračovat...utopie. Když si ho posadím třeba na klín a snažím se ho udržet v klidu, začne se po chvíli kroutit jak žížala a je vidět, že tím nuceným klidem neskutečně trpí. Takže tudy cesta taky nevede. Představu, že budeme hezky sedět proti sobě aby on zároveň viděl na mě, jak to vyslovuju (tj. kam dávám jazyk atd.)jsem vzdala hned po pár pokusech. Takže u nás to probíhá takto: ...např.:"Láďa, Labe, lano"...a následuje výkřik: " Bakugane povstaň", doprovázený vrhnutím příslušné paskvilné hračky kamsi a skokem za ním...rozdýchám to, zavelím:" pokračujeme"...zase uděláme tak tři slova a mládě žačne: "A maminko, víš, co má nového Honzík?..." a následuje barvité vyprávění o kámošovi ze školky...vyslechnu popř., přeruším ho s tím, že si to řekneme až dotrénujeme a pokračujeme...opět tak tři slova a mlaďas tryskem vystřelí kamsi, se slovy, že si musí přinést mašinku Tomáš a tak to jde po celou dobu. A to si ještě při tom skládá lego, pojíždí autama či vláčky popř. si vezme pastelky a začne si vybarvovat. Kdyby bylo po jeho, byl by schopen si jestě pustit i pohádku k tomu!!! Nechápu jak si může při tom všem i ty slova zapamatovat, protože mě třeba překvapí někdy v autě, že sám od sebe začne vyjmenovávat slova, jak jdou za sebou - a to vydrží jich říci hodně a sám od sebe to najednou přeříká. No nicméně mě to trénování trochu deptá, resp. jsem poněkud vzteklejší, takže mě to čílí. Sice na druhou stranu si říkám, že hlavní je, že mu to jde a baví ho to, takže holt to že u toho dělá milión jiných věcí a nevydrží chvíli v klidu, musím přetrpět, ale děsí mě představa až bude chodit do školy a budeme třeba trénovat psaní, čtení atd. jestli to bude probíhat tímto způsobem, jako že asi bude, tak mě odvezou Zkoušela jsem třeba trénovat formou pexesa se slovy, kde je "L" - to probíhá podobně stejně tak, když hrajeme normální pexeso. Mládě pobíhá po bytě, hrací plochu přeskakuje (hrajeme obvykle na zemi, staví si u toho ze stavebnice, hraje si s miliónem jiných hraček), a mezitím jen tak mimochodem vždycky obrátí dvě kartičky a povětšinou se strefí. Takže on i při tomto stylu hry bezkonkurencne vyhraje a je schopen si zapamatovat, kde co je, zatímco já v klidu sedím, zírám na to a nic