Re: Máte zkušenost s odlukou manželů?

jeho duševní zhroucení je jedna věc, to že se dostal do puberty, kterou si vlastně neprožil, druhá. I když tu pubertu možná odstartovalo vědomí, že si vlastně nic neužil /myslím jak přišel tuším o život jeho kamarád/. Možná ho to přimělo k bilancování a životní hrůze.

každopádně puberta kombinovaná s krizí středního věku nic moc. Pravděpodobně se zklidní, ale taky to klidně může být za pět, deset let, až si odžije, co si neodžil. To už ale pro tebe a děti může být dost pozdě.

Nebo by mu pomohlo kdyby v rámci hledání sebe sama dostal od života pořádně na prdel, pak by možná zjistil, zač je v Pardubicích a v životě ten perník.
Dostáním na prdel ale nemyslím jen prostý rozchod v tou jeho láskou, to si může nabrnknout jinou a zase plynule pokračovat v odžívání puberty. To by musel být jinší kalibr, aby dozrál.

No každopádně, na tohle rada neexistuje, protože jeho klidně může napadnout, že si pojede jako DiCaprio do Thajska žít jako ve filmu Pláž. A za nohu ho nepřivážeš. Jak to líčíš, nepřekvapilo by mě u něj asi už nic.

Chceš "všechno nebo nic" a proto rozluku, ale obávám se, že půl roku na tu jeho pubertu nebude stačit a budeš mít spíš "to nic".

Ony tyhle záležitosti duševního zrání a vyblbnutí nejdou tak rychle. On vlastně nikdy mladý nebyl, počítám že jako věřící byl doma držený taky dost zkrátka, pak se rovnou oženil a jel v jedné koleji, taky neblbnul. Jenže se soustředil na práci, co se týká emocí, rodiny atd. držel se zpátky a věnovat se jen svému jobu, jen sám sobě. A souhrn těchto věcí ho dostal tam, kde je.

Upřímně, spíš počítej s tím, co psala Breberry - s nejhorší variantou, ať nejsi nemile překvapená.

Jinak - ta léčebna asi nebyla zrovna nejlepší výběr. Terapeuti přece musí vědět jaké má zázemí a z toho vycházet a neočkovat ho myšlenkami, že v jeho situaci je možný naprostý životní restart.
Tedy jestli terapeuti vůbec tuší, jak on si to "poddání emocím" vysvětlil, možná o tom nemají ani páru a jestli jo, nejsou to dobří terapeuti, páč podporovat otce od čtyř dětí v tom, ať se poddá bez zábran všemu, co mu přelítne přes nos - to je ehm...prapodivné.
To je jen můj osobní názor.