Re: Rozbrečím se při každé příležitosti

já jsem teda "bulíček" byla od mala, obrečela jsem každý prohraný člověče nezlob se, na školkových fotkách mám všude červený oči a tak . Pak byla druhá vlna v dospívání, kdy jsem bulela do polštáře kvůli svým klučičím idolům (anžto mě nechtěli). Pak to bylo docela dobrý, akorát v práci když na mě byl někdo protivnej nebo slovně agresivní, tak jsem se sypala. Po dětech úplná ataka bulení (a taky šílený strachy - všichni řidiči mi přišli jako šílenci co se schválně řítěj přímo na mě), no a dojemnosti to byly slzy na druhou. Teď je dětem 6+3 a myslela jsem, že už to je lepší, ale na Vánočních trzích u zpívání koled jsem polykala slzičky tak mohutně, že jsem ani zpívat nemohla, a to nejsem žádný křesťan ale úplně obyčejnej neznaboh....
Moje babička měla laskavou hlášku "ale jen breč, vždyť je to dobrý na pleť"