Re: Jak si jsou podobní tři sourozenci?

Tak to doufám, že ta podobnost prvního a třetího platit nebude!!!!!!
Beru obě své děti jaké jsou, mám je obě moc ráda, ale raději bych tedy měla ten první exemplář jen jeden.
Starší dcera je hodne citlivá, empatická, ví jak potěšít. Ale věčně si nad něčím zoufá, věčně ji něco štve, věčně se uráží, dost těžko přijímá fakt, že nemůže mít hned vše, co chce, že některé věci chtějí čas (a to prosím od miminka, velice brzy se otáčela na břicho a řvala a řvala že neudrží hlavu; pak zas řvala a řvala, že jí nejde lezení; klid nastal až v půl roce, kdy se jí to podařilo a měla, co chce.....pak ale přišly po odchodu exmanžela další krize, ze kterých se zatím těžko dostává), dost často vyvolává hádky se sestrou, snaží se jí dirigovat a běda, jak má sestra vlastní (jiný) názor, ráda jí provokuje, snaží se dokázat svou nadřazenost, nerada dělá to, co ji nebaví (viz škola, je strašně chytrá, ale nebude dělat něco, co ji nebaví, klidně úkol přeškrtne se slovy: hotovo). Ale srdíčko má opravdu zlaté, když má náladu, snesla by modré z nebe, vyrábí nám stále dárečky, mazlí se, chce mi zavazovat boty a všelijak pomáhat, ať se neohýbám, ať nenosím těžké...prostě zlatíčko, jen s bolístkou uvnitř...

Druhá dcera je takový flegmatik, pokud ji nevytočí ségra nebo není moc unavená, zvládá všechno celkem vpohodě. Od narození byla divoch (narozdíl od první dcery, která se ode mně do dvou let nehnula na krok), věčně po hlavě z klouzačky dolů, věčně běžící do silnice, neposeda co moc nemaluje, moc ho nebaví knížky, hlavně lítat a lítat. Až kolem čtvrtého roku se to zlomilo, začala se strojit do šatiček, tvořit, kreslit, pomáhat v kuchyni...teď má období "sama, sama", bohužel i u činností, ke kterým ji pustit nemůžu. Ale když peču housky, motá je sama, když chci vysávat, vysává sama, když chci zapnout pračku, už běží, že ona sama...Někdy je toho už moc :-D Taky mi vyrábí různé věci, myslí na miminko, ale v tomto případě si myslím, že je to hlavně pod vlivem sestřičky. Fyzicky je na tom pořád dobře, jak vyjde ven, je z ní neřízená střela...Někdy si zoufá, ale v takové té normální formě, není náladová, spoustu věcí si nechá vysvětlit, ta starší je jak kafemlýnek, pořád dokola omílá něco, co už jsem jí vysvětlila (jako třeba dnes, chtěla do obchodu a naprosto nerespektovala skutečnost, že hned to nepůjde, když je zapadaná příjezdová cesta, parkoviště a dokonce ani u auta si nejsem jistá, které je naše...prostě tam potřebuje hned, jinak už to mít nebudou- podotýkám, že jsme šly v poledne pěšky jinam a kupovala PRO MĚ čokoládu).

CO mě čeká do třetice nevím, doufám, že nějaká osůbka, která mezi nás vklouzne tak nějak co nejvíc přirozeně, abych to alespoň trochu úspěšně zvládla :-DDD