Re: Správné nebo špatné rozhodnutí?

Evelyn,
on si ho z části připravil,ale zapomněl právě schovat plyšáky a s klukama se domluvili u kina,tak mi volal jestli by u nás mohli zůstat. To není tak,že by mi bez dovolení nastěhoval půl třídy domů. A toho posledního prý někde potkali a chtěl s nimi,tak mi volal jestli taky může přijít.
To,že jsem mu upravovala pokoj je spíš moje parketa,chtěla jsem,aby tam bylo hezky i když je fakt,že manžel říkal,že ať to nechám být,že kluky určitě nějaký úklid pokoje nezajímá. Takže on opravdu po mě chtěl jenom ty plyšáky.:-D

No a s tím voláním právě nevím. Kdyby byl fakt totálně na šrot,tak bych bez debat volala rodiče,ale takhle bylo jasné,že ze sebe dostal co tam nalil a už nebylo co řešit,než ho dát vyspat a občas kontrolovat. Nebydlí zrovna blízko,takže bychom ho museli vézt domů mi a nebo by si pro něj museli jet rodiče. Přiznám se,že se mi jednak nechtělo dělat dusno,když to jde takhle vyřešit a pak,taky jsem si říkala,že,když už je po všem,tak z toho nebudu dělat aféru,že i tak si mi rodiče občas držíme hlavu a říkáme proč. No a pak taky jsem ráda,když můj syn ví,že s průserem může přijít a řešíme to spolu,takže jsem nechtěla zklamat jeho důvěru. Samozřejmě jsme mu,ale řekli,že tohle už nikdy!