Jak jsme byli žádat dětem o pasy

No byla to tragikomedie. Zjistila jsem si, co všechno potřebuju k vyřízení pasů, naložili jsme všechny 3 děti do auta a jeli do města zařídit pasy. Státní občanství se už od nového roku nezjišťuje, tak jsem si říkala, že to bude v pohodě. U okýnka jsem dala paní všechny doklady, prý si máme zatím nachystat první dítě k focení. Jenže najednou paní, prý že problém a začala mi vykládat, že jsem se "ale narodila na Slovensku" a že to nebude tak jednoduché. V tu ránu jsem se pěkně vztekla, protože je mi 33 let, na Slovensku jsem se sice narodila, ale nikdy, NIKDY jsem slovenské státní občanství neměla, ani moji rodiče, ani moje děti, ani otec mých dětí, prostě nikdo. Říkala jsem si, že mě přece toto nemůže pronásledovat ještě nějakých 19 let po rozdělení Československa, když v 15 letech jsem dostala normálně českou občanku se státním občanstvím českým a taky mám relativně nový pas s českou státní příslušností a nikdo po mně žádné extra potvrzení nikdy nechtěl. A oni že mají potřebu zjišťovat, jestli moje děti nááááááhodou nemají slovenské státní občanství. Tak jsem se jich ptala, jak by k němu asi mohly přijít, když jsme celá rodina až do nevímkolikátého kolena Češi. Nechala jsem si zavolat nějakého jejich šéfa a tomu asi půl hodiny vysvětlovala, že mi tím jako pěkně komplikují život, ale bohužel, oni potřebují mít papír. Tak jsem šla zaplatit do pokladny 300,- za prozkoumání státního občanství dětí a šli jsme a za nějaký měsíc znovu a pak čekačka další měsíc na pas. Ještě jsem se jich ptala, jestli bychom tu žádost nemohli sepsat, vyfotit děcka, když už jsme je tam měli sebou a že by to založili vč. podpisů a vyřidili po tom, co bych jim poštou dodala ta NEZBYTNÁ potvrzení. Prý to nejde a kdesi cosi. To si myslím, že bylo jen o tom, že se jim nechtělo, než že by to nešlo. Prostě úřady, to je fakt děs.