Státnice za dveřmi

Za měsíc (už necelý) mě čekají státnice. Děsně se v tom babrám, s učením jsem stále (už dva týdny) na první otázce. Dříve jsem se nemohla začít učit, bylo to v plánu, ale byla jsem od začátku března permanentně nemocná, permanentně teploty a až horečky. Konečně jsem se z toho trochu vybabrala a už mám skluz
nejde mi to, nemohu se soustředit, furt mám tendenci dělat něco jiného. Je to v podstatě poslední pokus, pak už se dostanu nad maximální délku studia. Chlap sice myslí, že pomáhá, alespoň s dětmi, ale ta trocha pomoci je málo. Babičky nefunkční, jedna daleko, drahá nemocná. Našli jsme tedy paní, která každé odpoledne už týden venčí každé odpoledne mladší dceru, ale ty tři hodiny klidu denně nestačí.
Ach jo, co mám dělat? Ráda bych se do toho zabrala, ale nejde to. Propadám naprostému zoufalstív, zahodit tolik let studia se mi nechce, ale vzmužit se nějak neumím Navíc toho učení je strašně moc, už jsem to pár let neviděla (přerušené studium - dvě těhotenství), některé věci vidím poprvé (změna studijního plánu). Viděla jsem předloňské otázky a spadla mi čelist, to bych nedala ani omylem. Trochu doufám v nějaký zázrak, ale nenapadá mě, jakou podobu by měl mít, abych to udělala.
Říkám si, že bych se třeba naučila jen něco (všechno nestihnu) a doufala... nebo nevím... Nemáte někdo tip jak se učit na státnice v podobně nouztové situaci?
díky za podporu.