Re: Vánoční básničky

Jako dítě školkou povinné jsme na nějaké besídce hráli toto pohádku:

DOKTOR POFOUKEJ

V malém městě, v malém domku, u maličké zahrádky,
žil byl jeden moudrý doktor, sám, se svými zvířátky.
A bylo jim spolu hej,
jmenoval se Pofoukej.

Jednou dostal smutnou zprávu,
daleko, až v Africe,
umírají na otravu,
v celých houfech opice.

Zvolal: „Jste má posádka!“
a nalodil zvířátka.
Bambi opička, pes Rafík,
Doktor Pofoukej a Pašík
vyrazili k řece Nil.

Dlouhá byla jejich cesta,
přes oceán, cizí města,
pak se džunglí prodírali,
na cestu se zvířat ptají.

„Tam za řekou, blízko háje,
spí gorila, prastará je,
je opičí náčelnicí,
zavede vás k nemocnici.“

Ale jak přejít na druhou stanu?
Nikde lávky přes liánu.
Opičáci velcí, malí
most ze svých těl udělali.

„Díky vám za pomoc milou.“
řekli a šli za gorilou.
„Přišli jste v ten pravý čas,
pojďte za mnou, prosím vás.“

Na postýlkách vedle goril,
šimpanz leží v zimnici,
nejí, nespí, nepije,
hrozí epidemie!

Rozhodli se bez váhání,
k hromadnému očkování.
Doktor jednou foukne
a už je hned po pláči
a než kokos o zem bouchne
opičky zas skotačí.

Osiřely nemocnice,
slavnostní se konal rej,
k domorodcům do vesnice
pozván byl i Pofoukej.

„Slyšel jsem, že mnoho víš,
každého prý uzdravíš,
čáry máry, plané řeči,
můj černý lid nevyléčí!“

Zůstal doktor mnoho dní,
rozdal léky poslední.
Když se loučil s celým kmenem,
vzplály ohně nad totemem.

Opičky mu chtějí dát,
něco, co on by měl rád!
Vezmi sebou ano ne
zvíře vskutku podivné.
Jednou hlavou říká ano
druhou hlavou říká ne.

Ano-ne je v sedle nese,
naposledy po pralese,
k moři míří oklikou
a loučí se s Afrikou.

Jejich loď už na ně čeká,
leť vlaštovko, větře věj
se zvířátky domů spěchá
moudrý doktor Pofoukej.

Není to sice vánoční, ale třeba se ti bude hodit. Snad si ji těch 30 let pamatuju dobře.