Re: Přijmout nebo odmítnout dědictví?

Prijmi to.

Ulehci vam to zivot. Jsou to penize i jeho vnuku. Pokud to jde zmenit, premluv i bratra.

Ja jsem byla v podobne situaci pred 20 lety. Muj otec opustil matku i mne, kdyz mi bylo 5 let. Odesel ilegalne za hranice a my jsme o nem asi 15 let nevedely, ovsem moje matka na to tvrde doplacela cely zivot. I ja, ruznym zpusobem. Ona dlouhou dobu nemela vubec z ceho zit, protoze nemohla najit praci, pak delala tezkou praci v tovarne, aby mne uzivila. Ja nemohla studovat, jednak kvuli financim, jednak kvuli "tridnimu puvodu".
Kdyz mi bylo 25, vzpomnel si, ze ma dceru a ze ji chce videt. Nasliboval mi plno veci. Ja ho potkat nechtela, uz jsem mela moznost porovnat, co TATA ma byt. Maminka, ktera o nem vzdycky mluvila v dobrem, mne premluvila.
Na dlouha leta jsem si zkomplikovala zivot. Jenze jsem mela moznost mu rict, co si o nem myslim - nikdo jiny si to do te doby nedovolil. Po desne hadce mne vyhodil, sliby nedodrzel, ja se nakonec zadluzena dostavala z jineho kontinentu zpatky do Evropy. Ale zjistila jsem, ze mam sestru, se kterou si dobre rozumime.
Pred 25 lety zemrel. Od te hadky jsme spolu nikdy nemeli kontakt. Vsechno odkazal me sestre. Mne to bylo jedno. Neco by byvalo pomohlo me mamince, ktera mela tezky zivot a ja ji nijak moc financen pomahat nemohla.
Moje sestra sla k notari a polovinu nechala prepsat na mne. Ja jsem to odmitla. Napsala jsem ji, at to necha prepsat na moji maminku, ktera si to zaslouzila daleko vic. Maminka to nechtela. Ale chtela, aby to dostaly moje deti. Moje deti zadneho dedecka nepoznaly, ale mely babicku, kterou zboznovaly. Takze deti dostaly darek od babicky.
Zrovna tenkrat nam to financne dost pomohlo postavit se na nohy.
Tak mysli na deti. Bude to jednodussi pro ne neco delat.
Moralne na to mas ty i bratr pravo - zadne penize ti detstvi nezaplati, ale osidil vas o hodne moc. Podle zakona na to mas taky pravo - jste jeho deti. S tim musela manzelka pocitat.