Neadekvátní chování lékaře, morální dilema nakonec

Dnes jsem se tak rozčílila, že prosím omluvte mou mentálně hygienickou potřebu, hodím to sem na rodinu.

Událost mírně upravuji, aby se nikdo nemohl poznat.

Dnes jsme šli k lékaři s dcerou pro podezření na závažnou oční vadu. Již před rokem a půl jsme byli na jiné klinice, kde nám řekli, že je vše v pořádku, zprávu nám nedali. Po mém opakovaném žádání zprávu nenašli, prý jí nikdo nenapsal a neexistuje, lékaři mají dovolenou a tak nám jí nevydají.
Na dnešek jsem si zařídila pro dceru vyšetření na renomované oční klinice.

Nejprve mě doktor sprdnul, že nemám zprávu ze starého vyšetření. Normálně na mě zvyšoval hlas. Vysvětlit si to nenechal. Chtěla jsem mu nadiktovat tehdejší naměřené hodnoty,které jsem si telefonicky zjistila, ale to nechtěl. Na dceru byl protivný, ale ještě v normě- vyjadřoval se slovy, kterým nerozuměla a nepříjemným tónem, tak nevěděla jak má reagovat. Budiž, tohle bych přešla, to jsou maličkosti. Když chtěl po dceři otáčet tím hřebínkem, pustil tam i písmenka. Řekla jsem první větu: ona písmenka umí, už čte. Doktor na to ať laskavě mlčím a neruším ho, že ho akorát matu.

Když skončil, začalo to pravé peklo. Otočený k nám zády nám sdělil závažnou diagnozu. Dcera dostane velmi silné brýle- jogurty a okluzor na celodenní nošení. Musím prý chodit na ortoptiku. S manželem jsme po něm chtěli nějaké konkrétní informace- například- zda si můžu vybrat kam může na ortoptiku chodit, že to k nim máme daleko. Také jsme chtěli vědět jestli se mohla oční vada takhle náhle vyvinout, proč se vyvinula. Chtěli jsme vědět které oko máme zalepovat. Zeptali jsme se co můžeme pro procvičování oka udělat navíc. Těmito dotazy jsme lékaře doběla vytočili. Začal na nás křičet co si to dovolujeme jít na jinou kliniku na ortoptiku. Že nás vyšetřili tady a sem taky budeme chodit (1,5 hodiny cesty). Na mé blekotání, že máme právo si vybrat zdravotnické zařízení mě sprdnul, že mi vyhověli a dali mi brzký termín vyšetření a já se prý mám podle toho chovat a nechodit jinam. Že se se mnou nedá domluvit a jsem protivná. Na to jsem mu sdělila, že se mnou nemůže takhle mluvit (po celou dobu křičel velmi nahlas, dcera se bála a plakala). Ostatní otázky už na nás jen štěkal- já ani nevěděla, které oko mám zalepovat- „no přece pravý pani, to nevíte, ježíšmarjá ? „ No asi to těžko můžu vědět, když mi nesdělil výsledek. Nakonec mě dorazil tím, že mi sdělil, že je oční vada zanedbaná a že nemá slov. Když jsem se ho ptala jakých slov- jestli jsme něco zanedbali my rodiče nebo lékaři mi neodpověděl a řekl ať už radši vypadnu. Jenomže já protivný pacient jsem chtěla vědět kdy máme přijít na kontrolu a to jsem neměla dělat…. Seřval mě, že přeci až po procvičování tou ortoptičkou, že ta rozhodne. Řekla jsem mu, že mu pokládám normální otázky a že předpokládá, že ví, to co vědět nemůžu. ….Nakonec nás vyrazil bez zprávy. Takže jsem tam vlítla a prý si na zprávu teda máme počkat, což nám taky neřekl. Musím říct, že jedno sprosté slovo mi ulítlo ještě než se stačily dovřít dveře ordinace.

Musím říct, že jsem tak šokovaná jednáním toho lékaře, že jsem mu nakonec řekla, že si na něj budu stěžovat. Ještě nikdy se ke mně takhle nikdo nechoval a to jsem popsala jen část. Popis sice není tak brutální, ale po celou dobu ordinování na nás lékař křičel tak, že se dcera bála a plakala. Já pracuje na velmi expandovaném pracovišti, práce s agresivními lidmi je můj denní chleba, ale tohle mě dostalo. Vytočil mě do křiku a to se mi dost často nestává. Samozřejmě jsem si v Motole ověřila, že můžu jezdit na ortoptiku kam chci a jak chci.
Vezmu-li v potaz, že nám někdo sděluje závažnou diagnozu otočený zády, není ochotný se otočit, říká před dítětem, že je to průšvih, že to bude síla to procvičit a asi to nepůjde a že bude dítě určitě vyvádět. Pomlouvá ostatní lékaře, že zanedbali diagnozu a že tenhle průšvih máme od narození a nepřišlo se na to. Že doktorka co nás poslala na jiný přístroj je podvodnice a chce z nás tahat peníze. Dobře, dejme tomu. Ale to že ho naše naprosto opravněné dotazy šokovaly a rozčílily mě dostalo. Nebyl ochotný nám zodpovědět jediný dotaz a nejde zrovna o zablokovaný automat na žvejkačky, ale o mé dítě, které má nyní vážnou oční vadu s omezeními a není to zrovna sranda. Včetně toho, že budeme muset jezdit na různá cvičení, což ovlivní mé zaměstnání atd. atd.

Začínám přemýšlet zda si stěžovat nebo ne. Ale nakonec už jsem se rozmyslela. Jak byste se zachovaly ? Řekly byste si, že svou stížností děláte prevenci k lepšímu chování toho lékaře, aby si už takové chování nedovoloval ? Nebo byste se na to vykašlali ? Je to důchodce, pravděpodobně by ho za tuto stížnost vyhodili. (Shodou okolností vím, že se stížnosti na této klinice velmi řeší) Možná měl jen špatný den a lapil mě v pro mě těžké situaci, že mě tak dostal do kolen a reagovala jsem příliš emotivně. To se bohužel rodičům v této situaci stává často. Smířili byste se s tím, že by kvůli vám mohl takový člověk přijít o práci ? Já už mám rozhodnuto. Počkám si na vaše reakce. Díky za psychohygienu.