Re: Vícematky po čtyřicítce

Mám jedno dítě v 35 a půl letech - tehdy jsem se cítila dobře a k tomu jsem měla ještě pocit, že jsem rázem omládla o mnoho let a jeho miminkovské období jsem zvládala v pohodě. Ač jsme původně plánovali jen jedno dítě, tak už v porodnici jsem byla tak nadšená (a vydrželo mi to ještě další rok a půl...pak jsme se jednoznačně doma shodli, že další dítě už ne), že jsem si plánovala, že si ještě jedno dítě pořídíme, ale ne hned, ale až tak po 40, v mých 41 či 42, až půjde malý do školy... Ted mu je 5 a půl, mně čerstvých 41 a už tak cca minimálně 2-3 roky se cítím tak na 90 let Strašlivá únava fyzická i psychická, nic nestíhám, nezvládám, nemám absolutně sílu na nic, pendluji mezi prací a školkou a na sevbe nemám prakticky ani minutu času.Ačkoliv jsme myšlenku na druhé dítě dávno opustili,tak přesto mě teď přepadají silné touhy po druhém dítěti a chmury, že jsme nezačali s plozením dětí dřív, protože moc ráda bych měla dvě děti, ale nemám na to už vůbec sílu, takže zůstaneme u jednoho. Nutno řící, že nemám absolutně možnost žádného hlídání ( prakticky za těch 5 a půl let nikdo nikdy malého nehlídal, než já popř výjmečně manžel, letos jsme po 5 a půl letech byli poprvé týden s manželem sami, když dítě bylo na školce v přírodě), ani nemám v dosahu žádné kamarádky s dětmi, manžel pomůže v domácnosti, to ano, ale s hlídáním minimálně, navíc rodiče už jsou také hodně staří, vzdálení 100 km a s mnoha zdravotními problémy, takže se pomalu ale jistě přidává i k péči o dítě i péče o ně... Do budoucna mě děsí, jak tohle skloubím dohromady...Navíc dítě je hodně temperamentní,neposlušné, zlobivé... nechci škatulkovat, ani to nemám ráda tyhle diagnézy od stolu, ale jeví mnoho jasných znaků hyperaktivity a kdo ho vidí, tak ho okamžitě do této kategorie zařadí. Já jsem odjakživa člověk velmi vzteklý, nervózní a úzkostný...no, takže podle toho to u nás vypadá a nechci vidět, jak to u nás bude vypadat za pár let: mládě v pubertě, já v přechodu, do toho péče o rodiče (vzdálené těch 100 km) ve věku nad 80 let...

Ale kdo se cítí lépe, má v dosahu rodinu, která vypomůže s hlídáním, tak proč ne...v takové situaci bych si klidně dítě či děti po 40 pořídila...