Vojtova metoda - psychicky to nedávám a je to vůbec potřeba?

Jdu se sem svěřit se svým dilematem. Třeba někdo budete mít nějaký podnětný názor.

Dcerka (3 měsíce) měla při porodu zlomenou klíční kost a následně se tedy nepolohovala na to bolavé ramínko. Zvykla si dávat hlavičku na druhou stranu. Pak se taky sem tam prohýbá do luku. Ale postupně se to srovnává. Hlavičku už dává na obě strany i při spinkání. Taky na bříšku. Není to sice úplně stoprocentní, ale pase koníky a vůbec je to zdravě vypadající miminko. Má alergii na bílkovinu kravského mléka, takže než jsme na to přišli a já ho ze svého jídelníčku vysadila, hodně si proplakala a nebyla moc často dávaná na deku a na bříško, takže neměla čas trénovat miminkovské dovednosti.

Naše doktorka nás poslala ale na RHB, kde se jim nelíbilo, že při pasení ma ručky v pěstičkách a při otáčení hlavičky na zádech do jedné strany šoupe zadeček a nohy na protilehlou stranu. No a napsali nám cvičení Vojtovy metody.
Jenže já to trápení hrozně špatně nesu. Ječí u toho, slzy se jí koulí a žalostně pláče a kouká. Manžel řekl, že tohle s ní teda dělat nemám! Že je zdravotně v pořádku a takhle jí akorát zadělám na psychické problémy. Aby jí její maminka takhle trápila 4x denně.

Co myslíte? Samozřejmě jí nechci zadělávat na zdravotní problémy a pokud je to potřeba, tak zatnu zuby a budu cvičit. Ale já tu potřebu nevidím. Myslím, že laxnejší doktorka (ta naše je opravdu přepečlivělá) by nás ani na RHB neposlala. A sama se postupně i srovnává....
Ach jo. Sama si připadám hrozně, když jí způsobuju trápení a teď ještě to obhajovat před manželem... Ale zase neposlechnout lékaře...